Z muzejních vitrín a depozitářů – cínová konvička
V expozici historie města v oddělení věnované Prusko – rakouské válce se ve vitríně, vedle ukázek vojenské výstroje a výzbroje, krčí nenápadná malá cínová konvička. Je němým svědkem válečných hrůz a lidské tragédie.
Exponát se do muzejních sbírek dostal již v roce 1891, tedy v době založení muzea, a to pravděpodobně jako dar správy místního farního úřadu. Konvičku věnovali nešťastní rodiče markýze Karla Maffeie z Gorice místnímu farářovi poté, kdy se přijeli z dalekého Přímoří podívat, kde jejich syn, oběť Prusko – rakouské války v roce 1866, zemřel a je pohřben. Zároveň také zařídili důstojný pomník, který se dochoval na hlavním místním hřbitově po dnešní časy. Jedná se o náhrobek z pískovce s plastickým šlechtickým erbem ve spodní části, cizojazyčným nápisem v horní a skleněnou černou tabulkou uprostřed s českým textem tohoto znění: „Markýzi Karlu Maffeiovi z Gorice rytíři z Glatfortu, poručíku cís. pěš. pluku č. 45 bojovníku u Jičína 29. června 1866 třikrát raněnému a zemřelému 6. srpna t. r. v Lomnici n. Pop. ve věku 20 let oddaní rodiče“.
Dodejme, že zranění vojáci byli z Jičína a hlavně z Kartouz (dnešní valdická věznice), kde byly prováděny i amputace končetin, převezeni v počtu okolo sto padesáti do Lomnice na koňských povozech. Zde bylo narychlo zřízeno několik lazaretů – ve staré škole za kostelem, v hostinci Františky Doubravské a ve vstupní hale Šlechtova Hrubého domu (dnes muzeum). V posledním jmenovaném místě byli léčeni především důstojníci, tzn. že poručík Maffei byl hospitalizován s největší pravděpodobností zde a na tomto místě také podlehl svým těžkým zraněním.
A odkud mladý markýz, který sní svůj věčný sen ve vzdálené Lomnici, pocházel? Město Gorice, jeho rodiště, je správním centrem historického hrabství Gorice a Gradiška o rozloze 2918 kilometrů čtverečních, kdysi zvané Furlantsko. Do roku 1918 bylo toto okněžněné hrabství korunní zemí Rakouska – Uherska. Od roku 1947 je město Gorice (německy Görz, italsky Gorizie, slovinsky Gorica, furlantsky Guriza) rozděleno na italské město Gorizia a slovinské město Nova Gorica. Italská část má téměř 39 tisíc obyvatel.
Samotná památeční cínová konvička (inv. číslo ND – 53) měří 14,5 cm na výšku a 11 cm na šířku. Je bohatě zdobená rostlinným a geometrickým jemně tepaným dekorem, s víčkem ve tvaru připomínající vojenskou helmici, připevněným záklopkou k tělu konvičky s úzkou protáhlou odlivkou.
Až někdy budete stát před opuštěným náhrobním kamenem na horním konci hřbitova v oddělení, kde jsou uloženy ostatky vojenských obětí, vzpomeňte krátce i na zmařený lidský život mladého markýze.
autor – Mgr. Jan Drahoňovský – ředitel muzea