Z muzejních vitrin a depozitářů – pečetidla
Pečeť
K nejcennějším exponátům městského muzea se vztahem ke správě města se řadí tři renesanční stříbrná pečetidla (NU – 658, 659, 660) z let 1608 a 1642 o rozměrech 26, 35 a 45 mm, která z titulu své funkce měl za úkol opatrovat úřadující purkmistr a ručil za ně dokonce svým hrdlem. Jak je vidět, nejen dnes, ale i v minulosti se jednalo do jisté míry o velmi zodpovědný, ale především rizikový post.
Nejstarší má na lícové straně ozbrojence s letopočtem 1608 a v opise text v češtině „PECZET RYCHTARZSKA MIEST(A) LOMNICZE“, další dvě jsou již s latinským nápisem „SIGILUM CIVITATIS LOMENSIS“ (Pečeť města Lomnice). Největší je navíc na zadní straně včetně sklopného držátka ozdobeno renesanční rytinkou s rostlinným dekorem. Všechny tři jsou opatřeny řetízky s úchytným ouškem. V kolekci historických pečetidel je též v našich sbírkách podstatně mladší mosazné z 19. století s ozdobnou dřevěnou rukojetí s textem „OBEC DOLENÍ LOMNICE“ (Původně samostatná obec se městskou čtvrtí Lomnice nad Popelkou stala až v roce 1914.) Všechny čtyři exponáty s vazbou k historii našeho města jsou v muzeu trvale vystaveny.
Městečko Lomnici spravovalo odedávna dvanáct konšelů v čele s purkmistrem, v jehož úřadě se postupně po měsíci střídali. Nejstaršímu konšelu se říkalo „primas“. Běžné právní záležitosti zajišťoval rychtář. Konšelé byli voleni na shromáždění celého města na radnici a vrchnost jejich volbu potvrzovala. Písař byl většinou vybírán z řad místních kantorů a měl na starosti zapisování do městských knih. Za Morzinů na přelomu 17. – 18. století se počet radních zmenšoval úměrně s klesajícím významem úřadu v očích vrchnosti a nakonec se ustálil na šesti. Měšťané si sice udrželi právo používat šibenice a pranýře, pozbyli však například možnost svobodně umísťovat chudé žebráky ve špitálu (tehdy v budově čp. 18 pod kostelem sv. Mikuláše z Bari) a celou řadu dalších výsad. Pobyt Morzinů na zámku v německém Vrchlabí (Hohenelbe) v průběhu 18. století způsobil, že do městské správy dosud zcela české Lomnice proniká němčina. Lomnický městský úřad, zvaný v druhé polovině 18. století „magistrát“ nebyl pro svou okleštěnou kompetenci po roce 1787 vybaven placenými a zkoušenými radními. Toho využila nová vrchnost trutnovský podnikatel Ignác Falge, jenž lomnický magistrát beze všech okolků rozpustil a zřídil novou funkci městského ředitele, jemu zcela podléhajícího. Do ní jmenoval svého oblíbence Petr Šlechtu. Trpělivost lomnickým měšťanům došla tehdy, když Falge trval na vydání purkrechtních (gruntovních) knih, jelikož prý městu nepatří. Spor, který se táhl šest let, byl nakonec guberniem, tribunálem i samotným dvorem rozhodnut zcela právem ve prospěch měšťanů.
Historické anály již z 16. století nám zachovaly i některá jména „wosob na Urzadu Konsselskym“, např. radního Duchka Měšťánka nebo primátora Jiříka Hojnu. Od roku 1850 známe nepřetržitý seznam nejvyšších představitelů našeho města počínaje Vincencem Mastným až po současnost. Kompletní soupis se nachází na chodbě radnice vedle kanceláře starosty.
Dnes naše město spravuje sedmnáctičlenné Zastupitelstvo a pětičlenná Rada města, z jejíchž řad je volen starosta a místostarosta města. Symbolem Lomnice nad Popelkou je radnice, sídlo správy města. K jeho atributům patří jednak městský prapor a městský znak, o kterém se zmíníme příště.
Mgr. Jan Drahoňovský