Z muzejních vitrín a depozitářů – městský znak

 Jedna z podobn městského znaku

Jedním ze symbolů každého města je i městský znak. Lomnice nad Popelkou jej získala z původního erbu šlechtického rodu Košíků z Lomnice a Rožďalovic, jenž jim byl pravděpodobně udělen králem Václavem I. Přemyslovcem na základě chycení zvěda u nedalekého hrádku Kozlova. K této události se vztahuje také první dochovaná písemná zpráva o existenci našeho města.

Je obsažena v 82. kapitole „Rýmované kroniky české tak řečeného Dalimila“, kterou česky a ve verších napsal mezi lety 1308 – 1314 neznámý šlechtic východočeského původu, vzdělaný muž se zvláštní zálibou v popisování znaků. Tato pasáž volně přeložená do novočeštiny zní: „Roku 1242 Kartasi v zemi jezdili a byli to tatarští zvědové. Na pět set těch lidí šlo a jejich obyčej byl tento. Měli vysoké klobouky, nosili krátké roucho a tobolky. Všichni v nohavicích chodili, hole dlouhé drželi. S břehu nakloňmo pili, o chléb slovy „Kartas boh“ prosili, proto jim Kartasi říkali. Lomničtí jej na štít vzali. Ti lidé Rýna dojeli a zpět zase přijeli“. My jenom dodejme, že dodnes se historici nedokáží shodnout, jestli tomu tak bylo v roce 1232 nebo o deset let později. Kronika se totiž nedochovala v originále, ale pouze v opisech. Opis z konce 14. století, tzv. rukopis Vídeňský ještě uvádí rok 1242, ale v mladších z 15. století se objevuje již pravděpodobně chybný rok 1232.

V městském muzeu se nachází kolorovaná perokresba od výtvarníka Antonína Chmelíka, který se pokusil o rekonstrukci vzhledu erbu prvních známých majitelů lomnického panství, již zmíněných Košíků. Z tohoto erbu „přešel“ tatarský mužík později i do znaku města. Ten se zřejmě vyvinul nejpozději v 16. století z pečetního znamení odvozeného od erbu lomnické vrchnosti.

V průběhu staletí se vzhled i výtvarné pojetí znaku měnilo až k nepoznání a vzniklo mnoho podob. Například místo klobouku se objevila přilba, hůl byla vyměněna za halapartnu a v pravici se časem objevila sekera, ale zase zmizela tobolka neboli brašna za pasem. Nejasnosti panují také v určení národnosti zvěda. Všeobecně se soudí, že se jednalo o zvěda tatarského původu, ale historik Milan Mysliveček zastává názor, že nešlo o Tatara (Mongola), ale příslušníka nějaké etnické skupiny, která se k nám pod vlivem nastalých zmatků vyvolaných expanzí Tatarů v této době dostala. Faktem však zůstává, že městský znak Lomnice nad Popelkou má jeden z nejranějších písemných dokladů své existence v rámci měst celých severovýchodních Čech.

Nejstarší známé dochované vyobrazení městského znaku pochází z úvodního listu významné renesanční literární památky Lomnického graduálu neboli zpěvníku z roku 1578, kde se však Tatar mění v ozbrojence v brnění s jasně evropskými rysy. Dále se městský znak objevuje také na pečetidlech ze 17. století, o nichž jsme se podrobně zmínili v minulém čísle. Známé i jeho barokní pojetí, a to konkrétně ve dvou provedeních. Jedno je umístěno v muzejní expozici Historie města (viz foto) – jedná se o dřevěný městský znak (HE-43, st. č. VII E 556) pravděpodobně z 18. století o rozměrech 35 x 32 cm, částečně zdobený zlacenou polychromií. Druhé se nachází na průčelí radnice u paty věže a nese letopočet 1817. Jde o poslední pozůstatek (vedle starého stroje věžních hodin) z původní barokní radnice, která stávala na místě současné, a to až do požáru v roce 1862.

Existují i další různé modifikace lomnického znaku, které se nacházejí na různých důležitých budovách města. Například z období první republiky na Základní škole TGM a původní spořitelně v ulici Plk. Truhláře. K vidění je i před hlavním vchodem radnice vytvořený v roce 1994 z drobných kostiček přímo v chodníku. Nově také znak zdobí kulaté železné poklopy městské kanalizace v některých komunikacích. Znak s Tatarem má i svoji samolepku a řada pamětníků si jistě ještě vzpomene na sérii barevně rozlišených odznaků. Pro úplnost dodejme, že se tento motiv emblému znaku byl použit též na řadě výšivek a dresech místních sportovních klubů, a dále na některých reklamních předmětech a suvenýrech včetně vlaječek, sklenic a hrníčků. Tatarský mužík se zákonitě objevil i na městském praporu a jeho barokní podoba tvoří logo místního muzea a galerie.

Popis městského znaku dnes oficiálně uznaného je následující: Na červeném štítě stojí na zlatém trojvrší doleva kráčející ozbrojenec v otevřené přilbě a brnění stříbrné barvy s halapartnou v levici před sebou a s pozvednutou sekerou v pravici, zbraně jsou rovněž stříbrné se zlatými násadami.

Mgr. Jan Drahoňovský – ředitel