Z muzejních vitrín a depozitářů – Model hostince „U KONÍČKA“

Model hostince „U KONÍČKA“

V muzejní podsbírce „Dřevěné modely“ (DM) se dohromady nachází 11 exponátů. Od rozměrově malých představujících pouze průčelí ukázek lidové architektury z Lomnicka, přes několik kompletních dřevěnek, až po rozměrné modely; dokumentující jak vypadala například lomnická Sokolovna v roce 1898 a komplex budov na hoře Tábor ve 30. letech 20. století.

K těmto „prostorově výraznějším“ sbírkovým předmětům patří i model areálu proslulého bývalého zájezdního hostince „U Koníčka“ (DM- 8, 106 x 58 cm), který v roce 1995 muzeu věnovala pí Eva Čechová z Lomnice. Autorem byl její otec, hostinský Pavel Holländer (1869 – 1932), a vytvořil jej z polychromovaného dřeva a překližky v 1. polovině 20. století. Je vyroben do udivujících detailů a skládá se ze tří částí- samotného hostince, dále pavlačového patrového domu (vlevo byl byt majitelů, vpravo hostinské pokoje, v suterénu stáje pro koně včetně místa pro kočáry) a zděné stodoly (nyní zde stojí „Minimarket“ čp. 183) nechybí uzavřený dvůr s průjezdem, kašna pro napájení koňů, přístupná jak ze dvora, tak i z komunikace, přístřešky pro chov drobného zvířectva a ovocný sad se zahradou.

Poloroubený hostinec byl podsíňový dům se čtyřmi sloupy, čelně orientovaný do náměstí- vepředu dvě malé komůrky, dále vpravo byla umístěna kuchyňka s několika kamennými schody do studně, následovala hlavní místnost šenk s pěti okny ústícími do dvora. Do úplného výčtu ještě chybí zmínit klasický suchý prkenný záchod situovaný vlevo vedle chodby a šenku. Podloubí bylo oblíbeným místem drobného prodeje v rámci trhů.

Ke stržení tohoto ojedinělého domu a dále v sousedství dvou dalších dřevěnek a empírového patrového měšťanského domu s falešnými okny ve štítě (čp. 28 – 31), došlo na podzim roku 1962. Stalo se tak z popudu místního národního výboru, jelikož se tehdejší vedení města „stydělo“ že Lomnice nad Popelkou má v centru „kus vesnice“. Svým dílem jistě přispěla i částečná zchátralost a obava o výši nákladů na opravu, která byla vyčíslena v hodnotě 450 000 Kč „což by se těžko před pracujícími zdůvodnilo“ jak bylo doslovně psáno v dopise tehdejšího předsedy Měst. NV Jana Drbohlava ze dne 11. ledna 1961 adresovaný soudruhům Vitáčkovi a Košnarovi na ústřední výbor KSČ do Prahy. O tom, že byly činěny určité pokusy na záchranu ohrožených dřevěnek svědčí další citace z výše uvedeného dopisu, jehož kopie se nachází v muzejním archivu ve složce „architektura“: „Na naši žádost se dostavil v letních měsících do Lomnice nad Popelkou zástupce Státní památkové péče Dr. Jagner, který měl s sebou ještě architekta z tamního ústavu, a byla provedena prohlídka všech objektů na místě samém. Na základě této prohlídky jsme obdrželi dopis dne 10. října 1960 od ministerstva školství, kde nám bylo dáno na vědomí, že neupouštějí od další ochrany.“ Ale již v dalším odstavci je rezolutně napsáno: „Tato otázka byla projednávána znovu v radě městského národního výboru, na veřejném zasedání i na hovorech s občany a bylo poukázáno, že se nám nepodařilo získat souhlasu ke zbourání uvedených dřevěných domků. Naši občané na veřejném zasedání i na hovorech s občany trvají na provedení demolice těchto domků a byli jsme pověřeni znovu navázat jednání se Státním památkovým ústavem.“

A tak jsme nakonec přišli o kus historického jádra města. Dřevěnky čp. 29 a 30 byly rozebrány, trámy očíslovány a složeny pod „Mákovu stodolu“ s tím, že se bude pro následné sestavení hledat vhodné umístění v rámci města. Uvažovalo se například o lokalitách v parku za zámkem nebo o prolukách na Karlovském náměstí. Jednou však nebyly peníze, podruhé stavební kapacity. A tak složené trámy postupně mizely na topení, až vše vyšumělo do ztracena. Dům hostince „U Koníčka“ postupně odstranil jeho poslední majitel pan František Čech, zbyl pouze vývěsní štít, který následně posloužil jako materiál ke stavbě střechy jedné zahradní chatky, dále také zakrytá studna a zasypaný původní klenutý sklep…

V poslední době se objevuje zajímavá a odvážná myšlenka vytvořit v budoucnu skutečnou repliku bývalého zájezdního hostince. Město by tak získalo atraktivní turistický objekt s odpočinkovou zónou na strategickém místě a navíc by se obnovilo, i když pouze v torzovitém náznaku, podloubí, které původně bylo téměř po celé délce rynku (od roku 1896 pojmenovaným Husovo náměstí). Tímto počinem by se Lomnice nad Popelkou zařadila mezi okolní města, která podloubí mají, ať už se jedná o Jičín, Vrchlabí, Jilemnici, Sobotku nebo Železný Brod.

Mgr. Jan Drahoňovský