Z muzejních vitrin a depozitářů – poštovní schránka

V nedávné době proběhlo nenápadné, přesto významné jubileum – dvousté výročí zavedení poštovních schránek na našem území. Poštovní, přesněji listovní schránky se sice objevily již v hlavním městě rakouského mocnářství Vídni roku 1785, ale určeny byly jen privilegovaným osobám, sdružením a úřadům, které neplatily poštovné. Všeobecně byly s výjimkou Lombardsko-benátského království zavedeny 10. dubna 1817. Stalo se tak dekretem dvorské komory, který mimo jiné stanovil placení poštovného za některé vnitrozemské listovní zásilky příjemcem, takže už nebylo třeba podání u přepážky. Uvnitř poštovních úřadů a stanic se tak rozmísťovaly dřevěné bedničky, kam bylo možné dopisy vhazovat. Brzy se přistoupilo i k jejich zavěšování na budovu poštovní stanice nebo úřadu. Následně byla u každého poštovního úřadu od 1. června téhož roku umístěna alespoň jedna schránka. Někteří odesílatelé ale do schránek vhazovali i dopisy, za něž měli platit poplatek při podání. Tento zmatek způsobil, že poštovní zpráva dokonce již koncem 20. let 19. století uvažovala o jejich odstranění. Avšak výnos všeobecné dvorské komory z 18. února 1830 ponechal schránky v užívání. K jejich většímu všeobecnému rozšíření nicméně došlo až v souvislosti se zavedením poštovních známek 1. června 1850. Nejstarší poštovní schránka na našem území pochází z 20. let 19. století a jde o upravenou dřevěnou truhlu.

Další schránky z první poloviny 19. století, určené jak pro interiér, tak pro zavěšení venku, jsou ponejvíce dřevěné, méně často plechové. Mají různý tvar a barevnost, i když většina z nich byla opatřena nátěrem v rakouských barvách – černé a žluté, někdy doplněným o symbol dopisu, což je i případ lomnické poštovní schránky (inv. č. Y – 112, rozměry 20 x 31 x 20, viz foto), která se bohužel dochovala v torzovitém stavu bez víka a zámku. V této době měly schránky zamykatelné odklopné víko a pro poštmistry a správce poštovních stanic je vyráběli místní řemeslníci. Po roce 1850 se začaly výhradně zavěšovat venku a musely být tudíž vyrobeny z odolného kovu, opatřeného nátěrem či později smaltem. Od 70. let 19. století se prosadily schránky jednotného tvaru, barvy a mechaniky v několika velikostních typech, podle toho, zda byly určeny pro města, městečka nebo vesnice. S konstrukčním zlepšením přišel zaměstnanec vídeňského ministerstva obchodu Ing. Karel Paris, který navrhl pro masivní městské poštovní schránky systém tzv. automatického výběru pomocí zvláštní brašny s rámem. Vzhled poštovních schránek se v průběhu času měnil. V období první republiky měly modrou barvu doplněnou červenou a bílou linkou a státním znakem. Většina byla opatřena mechanikou automatického výběru podle patentů výrobců – firem Krátil nebo Zemánek. Barevnost schránek doznala změny po roce 1963, kdy státní barvy nahradila jednotná oranžová a logo spojů. Stejný barevný odstín se zachoval dodnes. Nejnověji se pro jejich výrobu začal používat laminát.
V muzeu se nachází celá řada exponátů s poštovní tematikou, které se uchovaly do dnešních dnů především díky darování a vstřícnosti poštmistrů. Před časem jsme psali o talíři zvaném „motejlník“, který měl symbolizovat lehkou stravu, jíž se sytili zaměstnanci pošty, než vycházeli na služební cestu, aby se jim lépe „špacírovalo“. Taktéž přednosta úřadu měl prý konzumovat nepříliš těžká jídla, podporující bystrost a duševní činnost. Dále muzejní sbírka obsahuje například poštovní kroniku, smaltovanou ceduli „Poštovní úřad“, plombovací kleště a poštovní čepicové odznaky. S touto problematikou úzce souvisí i malovaná plechová cedule s rakouskou orlicí a nápisem „Prodej c. k. tabáku a kolkových známek“ nalezená v 90. letech minulého století pracovníky muzea na půdě domu čp. 11 na Husově náměstí, kde se kdysi také nacházela pošta. O jejím osudu a cestě do muzejních sbírek si napíšeme v příštím čísle Lomnických novin.

Mgr. Jan Drahoňovský – ředitel muzea