Již se stalo dobrým zvykem, že lomnické muzeum vždy na 1. května zahajuje novou výstavu. Tou letošní se stane prezentace díla malíře, výtvarného pedagoga a člena Unie východočeských umělců Jana Dingy se uskuteční v prvomájovou středu od 14 hodin. Úvodním slovem akci zahájí sám autor, v kulturním programu vystoupí paní Dana Burešová – sólistka Národního muzea v Praze.
Jan Dinga se narodil v Lánech v roce 1952. V zájmu o výtvarné umění ho podporovala jeho maminka, která jej mimo jiné seznamovala s reprodukcemi uměleckých děl a prohlubovala tak lásku k tomuto oboru. Po ukončení Vojenského gymnázia v Moravské Třebové absolvoval v Kladně kurz výtvarného kroužku, coby přípravu na vysokoškolské umělecké studium.
V roce 1975 dokončil Pedagogickou fakultu na katedře výtvarné výchovy dnešní Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde byl jeho učitelem akad. mal. Miroslav Prošek. Tato významná osobnost českého moderního umění 20. století se ve své tvorbě zaměřovala na krajinářské i figurální kompozice, později na abstrakce, jejichž náměty čerpal také z četby děl krásné literatury, především K. H. Máchy a Sain – Johna Perseho. Perseho metafory – moře jako symbolu nekonečna, ptáků jako věčných poutníků, lodí coby dalekých cest – to vše přešlo co by inspirace do jeho obrazů.
Po výkonu základní vojenské služby se J. Dinga usadil v Litvínově, kde začal dráhu výtvarného pedagoga na zdejší základní škole, ale zároveň rozvíjel svoji vlastní uměleckou tvorbu. Později změnil místo zaměstnaní za Střední pedagogickou školu v Mostě.
Jeho surrealistická malba se rozvíjela v tvůrčích intencích odkazu Josefa Šímy a Františka Muziky. Koncem 80. let uskutečnil v Kladně svoji první samostatnou autorskou výstavu, ale také opustil severní Čechy a usadil se ve východočeských Nechanicích. Později se v Hradci Králové seznámil s malířem a grafikem PhDr. Josefem Bavorem, jenž mu tehdy navrhl vstup do Unie východočeských umělců. Dodnes se zúčastňuje všech jejich členských výstav pořádaných nejčastěji v Hradci Králové, na zámku v Kostelci nad Orlicí a v polském Krakově. V okruhu východočeských umělců se osobně seznámil a sblížil s malířem Vladimírem Komárkem, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství.
V první dekádě nového tisíciletí se vrátil zpět do svých rodných středních Čech, kde si vybudoval ateliér. V té době také usiloval o záchranu umělecké pozůstalosti Miroslava Proška pořádáním jeho výstav a uváděním jeho děl na umělecký trh. V současné době žije v Předměřicích u Hradce Králové. Sám dále vystavuje a dlouhodobě spolupracuje s Galerií Art & Heart, Praha a Galerií Koruna, Hradec Králové.
Pro představu a pochopení autorových děl citujme z textu napsaného paní redaktorkou Radkou Slížovou: „Malíř Jan Dinga chtěl už jako malý kluk přetvářet svět svou fantazií. Vrozená lyričnost a básnivost ho sváděla do tajemných zákoutí něhy, harmonie barev a tvarů. Odnášela ho daleko od reálného světa do ticha snů a představ. Snad proto každé Dingovo plátno otevírá novou cestu. Cestu pro toho, kdo nevnímá jen očima, kdo se chce vydat na pouť, kde neexistují příkré svahy, ostré hranice. Kde se nežije ve spěchu, kde cílem a smyslem nejsou peníze, rivalita, byznys. Obrazy Jana Dingy člověk vnímá pozvolna a nenápadně. Skrze hru barev a tvarů se stávají pocitem. … Jan Dinga rozhrnuje zlatou mlhu ráje, z něhož v reálném světě vídáme jen fragmenty. Podle něj poslední zbytky ráje zůstaly na ústech ženy. Největší inspirací je mu tedy krásný úsměv ženy. Ale o tom už psal i Jaroslav Seifert, jehož je velkým vyznavačem. Některé názvy obrazů vycházejí z jeho básní. Někdy stačí přečíst jediný verš a vznikne obraz. Uvnitř nitra se začne odvíjet řada představ a vizí, které přenáší na plátno. Pak je potřeba mít chladnou hlavu, horké srdce a ruce to prý udělají samy.“
Výstavu si můžete přijít prohlédnout až do 9. června.
