Z muzejních vitrín a depozitářů – talíř motejlník
Talíř – motejlník
Lomnické muzeum je v rámci regionu výjimečné, jelikož jeho sbírkotvorná činnost kontinuálně trvá od roku 1891 až po dnešek, je druhé nejstarší v semilském okrese a mělo štěstí na správce pečující o jeho rozsáhlé sbírky. Jinými slovy, lze nyní z tohoto kulturního bohatství čerpat jak při instalacích stálých expozic, tak i krátkodobých výstav, z čehož těžíme nejenom my, ale též okolní instituce v rámci mezimuzejních výpůjček.
Sbírku lomnického muzea tvoří neuvěřitelných čtyřicet podsbírek, např. archeologie, paleontologie, dřevěné sošky, militárie, numismatika, heraldické památky, svítidla, nábytek, mlýnky, podmalby, školní potřeby a hračky, výtvarné umění, záklopy, zoologie atd. Celkově evidujeme 5.038 třírozměrných a dvojrozměrných předmětů, včetně obrazů, diplomů a jiných tisků. Ve správě muzea je i kolem sedmi tisíc knižních svazků. Od května roku 2002 jsou sbírky lomnického muzea ze zákona zapsány v Centrální evidenci sbírek muzejní povahy (CES) a vedeny na Ministerstvu kultury ČR.
Mezi nejrozsáhlejší s počtem 239 kusů se řadí podsbírka „nádoby“. Obsahuje mimo jiné cenné kusy měděného a cínového nádobí z bývalé Šlechtovy hrubodomské kuchyně, dále soubor hliněných nádob, proutěných košíků, rozličných pomůcek z domácností našich babiček, staré tlakové hrnce atd.
Jedním ze zajímavých kusů z této podsbírky je i talíř nezvykle malé hmotnosti (ND- 34), který v roce 1925 muzeu daroval tehdejší poštmistr z místní pošty, která se tehdy ještě nacházela na Husově náměstí v domě čp. 11 (dnes „ČAO obuv“). Co do materiálu – talíř je z alpaky, o průměru 23,5, hloubka 4 cm. Na vnitřním obvodu je vyražen bohatý rostlinný dekor s motýlky, ve střední části je situován stylizovaný květ. Celkovým provedením lze exponát zařadit, pokud jde o styl, do doznívající secese. Byl používán personálem pošty a říkalo se mu „motejlník“. Jak je doslovně psáno na evidenční kartě, jedná se o: „Lehký talíř symbolizující lehkou stravu, kterou se sytili zaměstnanci pošty, než vycházeli na služební cestu (aby se jim lépe špacírovalo). Též přednosta úřadu musel konzumovat nepříliš těžká jídla, jež podporovala bystrost a duševní činnost.“ Tolik citace. Z informací uvedených na evidenční kartě však nevyplývá, zda exponát splnil svůj účel a pomohl „pošťákům“ v jejich nelehké práci.
Pro zajímavost, nejedná se o jediný muzejní exponát, který se týká této profese. V našem depozitáři a archivu se též nalézá poštovní kronika, dále smaltovaná cedule „Poštovní úřad“, dřevěná schránka na dopisy z období Rakousko – uherské monarchie, poštovní plombovací kleště, poštovní čepicové odznaky, plechová cedule s rakouskou orlicí a nápisem „Prodej c. k. tabáku a kolkových známek“. O jejím osudu a cestě do muzejních sbírek si napíšeme v příštím čísle Lomnických novin.
autor Mgr. Jan Drahoňovský – ředitel muzea