Smírčí kříže na Lomnicku

Smírčí kříže nebo lidově „baby“, někdy i kříže cyrilometodějské patří k nejstarším volně stojícím skulpturám, které se nacházejí takřka po celé Evropě, především ve střední. U nás zvláště na Jihlavsku, v Podkrušnohoří, v Podkrkonoší a Podorlicku. Byly tesány do kamene různých velikostí a stojí na místech, kde se v minulosti stala neštěstí. Jde o němé svědky po zapomenutých dávných tragických událostech, k nimž se váží smírčí smlouvy mezi viníky, pozůstalými a představiteli správní moci. Řada z nich nenávratně zmizela díky lidské lhostejnosti, necitelnosti a zásahu vandalů. O jejich dokumentaci a ochranu se v dnešní době stará hlavně Společnost pro výzkum kamenných křížů při Městském muzeu v Aši, která vytvořila jejich centrální evidenci, obsahující na 1500 položek.
Několik kamenných křížů tohoto typu se dochovalo i na Lomnicku – tři v okolí Libštátu, dva v Nové Vsi nad Popelkou a po jednom v Peklovsi a v Želechách. První z libštátských smírčích křížů se nachází před místní základní školou (čp. 17 naproti stavení čp. 103). Jedná se typově o latinský kříž z červeného pískovce s rozšířenou nohou a reliéfem terčovitého (?) kříže (o rozměrech 77 x 65 x 16 cm, šíře hlavy a ramen 27 cm). Druhý je situován směrem za bývalou cihelnou na okraji lesa. Na hlavě zpředu je vryp tzv. řeckého křížku a letopočet 1788 (100 x 55 x 21 cm). Zezadu jsou patrny tři důlky, snad po střelách (?). Do třetice se v okolí Libštátu jedná o podobný typ, opět s vrypem řeckého kříže v hoření části (111 x 62 x 24 cm).

V Nové Vsi nad Popelkou nalezneme kříž v horní části obce, cca 3 metry vpravo vedle bývalé hasičské zbrojnice číslo parcely 447 (dnes soukromá garáž) v příkopě vedle hlavní silnice (51 x 40 x 27 cm). O tom, co se na zmíněném místě kolem roku 1880 stalo, podal zprávu jistý Josef Gotvald z čp. 173: „Jednou prý jel tudy nějaký forman a měl koně jirčáka (janek). Povoz prý potkala žena, kůň se vzepjal a pošlapal ji tak, že na místě zůstalo ležet její bezvládné tělo“. Dnes již neznáme ani jméno jezdce ani jeho oběti.
Druhý novoveský smírčí kříž pozorný turista objeví v dolní části obce u samoty zvané „Brodka“ číslo parcely 1972, na pravém břehu říčky Černá, asi sto metrů od křižovatky Stará Paka, Nová Ves nad Popelkou – Syřenov. Na přední straně je svisle vytesán letopočet 1700 (80 x 89 x 29 cm). Kříž stál prý dříve v prostoru kudy dnes vede silnice a byl pravděpodobně přemístěn na nynější místo v souvislosti s rozšířením komunikace. Dle Josefa Petráka připomíná smrtelný pád nějakého husara, nejspíše „oficíra“. Na tomto místě spadl z koně tak nešťastně, že zůstal „mrtev ležeti“. Jiná verze vypravuje, že důstojník byl zastřelen. Vystřelil na něho některý lupič z brodeckého mlýna, kde se tenkrát zdržovali různé nekalé živly. Zajímavostí je, že se blízko tohoto kříže nacházela kdysi hospoda, kterou však již před sto lety nejstarší obyvatelé Nové Vsi pamatovali pouze jako zpustlou. Podle majitele Kocourka ji lidé pojmenovali „Kocourčice“.

Od Františka Mizery se ještě dozvídáme další jinou verzi, a to následujícího znění: „Když prý v Čechách byli Švédové, bylo jich také mnoho v Nové Vsi. Jeden „Švejda“, snad se tu rouhal, spadl z koně a zabil se. Na tom místě postavili potom ten kříž“. Této variantě neodpovídá letopočet na kříži a to z toho důvodu, jelikož se většinou stavěly nedlouho po tragické události. Švédští vojáci se skutečně v našem kraji pohybovali, ale v průběhu třicetileté války (1618 – 1648).

Nejvíce informací máme o kříži, který se nalézá na úpatí Kozlova u silnice z Košova do Cidliny, v místě zvaném „U kamena“ v Peklovsi. (dnes umístěn v Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou-viz fotografie) Je na něm vytesán reliéf řeckého zahloubeného kříže s letopočtem 1761 a kuše (124 x 75 x 17 cm). Podle pověsti se v těchto místech ve válce sedmileté srazili přední stráže pruské a rakouské armády. Poté, co navzájem proti sobě vystřelili, padl jeden pruský voják, pocházející z Branibor. Místo střetnutí bylo vyznačeno smírčím kříže, později přemístěným při stavbě silnice o několik metrů dále. Takže hrob nešťastného padlého vojáka je dnes překryt asfaltem …K peklovskému kříži se také váže zajímavá pověst zachycená Josefem Řehořkem ve vlastivědném sborníku „Lomnicko n. Pop.“ redigovaném historikem Josefem Janem Fučíkem (ročník I., str. 14, 1920-21). Zmíněná pověst zní: „Před sto lety nacházel se v mlýně v Peklovsi č. d. 10 mlynář Šmíd. Ten měl v lednici pod hřídelem mlýnského kola špatnou podezdívku a tudíž se mu často sesouvala. Tu stárek upozornil mlynáře na ten kámen v lese a radil mlynáři, aby kámen z lesa přivezl, že by se velmi dobře … pod hřídel hodil. Mlynář uposlechl, zapřáhl strakatého vola do vozu, dojel do lesa, kámen z hrobu vzal, naložil na vůz a dovezl domů do mlýna, kde se stárkem zazdili ho … Kámen ten se … dobře hodil a mlynář se stárkem velmi si to libovali, neboť při mletí nemohlo se kolo posunouti níže. Tehdáš bylo prý mnoho mletí, mlelo se ve dne i v noci. Když nastala noc, strhl se ve mlýnici hřmot, mlýn mlel velmi rychle a ve mlýnských strojích nastal praskot, jako by se všecky … chtěly rozlámati a všecky … rozdrtiti. Toho se mlynář i stárek velice ulekli. Po půlnoci hřmot přestal a mlynář mlel řádně dále. Ráno prohlíželi mlynář se stárkem mlýnské stroje a shledali, že je vše v pořádku. Druhou noc byl hřmot ještě větší a hroznější. Nejhroznější byl hřmot třetí noc; tu myslel mlynář, že se mu celý mlýn rozsype. Tu vyšla mlynářka ze světnice a zvolala: „Pro Krista Pána, co se to jen u nás děje!“ Na to ozval se z lednice z pod mlýnského kola silný hlas: „Dejte mně mou peřinu!“ Toto volání ozvalo se třikrát. Mlynář celý uděšený tázal se, kam má tu peřinu dát a hlas mu odpověděl: „Dej ji tam, kdes ji vzal!“ Následujícího dne ráno vyndali mlynář se stárkem kámen …, naložili na vůz, do něhož zapřáhli strakatého vola a dovezli kámen do lesa, odkud jej vzali. Když to učinili, měli ve mlýně pokoj. Hřmot ten nikdy více se neopakoval“. Tolik pověst a tak se stalo, že křížový kámen najdeme opět v místě, kde došlo ke srážce hlídek dvou znepřátelených stran.

Posledním, dnes ještě existujícím smírčím křížem v okolí Lomnice nad Popelkou, je kříž v katastru osady Želechy, v blízkosti Želechovského potoka, v místě zvaném „U vojáka“. (dnes umístěn v Městském muzeu a galerii Lomnice nad Popelkou) Jedná se o křížový kámen z červeného pískovce (57 x 35 x 22 cm) s oboustranným reliéfem latinského kříže (hloubka cca 3cm, zadní strana cca 1cm). Nachází se přibližně 200 m od stavení čp. 51, naproti domu čp. 44. Podle pověsti, která se traduje mezi místními obyvateli a autor článku ji zaznamenal od starousedlíka pana Josefa Kerharta, se zde v bažinách utopil voják i se svým koněm. K této události došlo pravděpodobně v období třicetileté války. Voják byl údajně švédské národnosti (podobně jako v novoveském případě) a podle lidového podání byl prý „samé zlato – měl zlatou přilbu a zlaté součásti výstroje“. Mohlo se jednat o důstojníka. Dříve zde byla umístěna, nyní, bohužel, již ztracená destička s nápisem „1866 zde padl jezdec i kůň“. Letopočet 1866 se s největší pravděpodobností vztahuje k období Prusko-rakouské války. Dodnes se nedaleké louce říká „Na kuchařce“, jelikož měla v tomto prostoru rakouská armáda rozloženou polní kuchyni. K této válce by se mohl vztahovat i další pomístný název „Na práchovně“, kde se v tomto období připravoval střelný prach. V současné době již těžko lze rozsoudit, která z verzí je blíže pravdě.

U silnice směrem z Lomnice nad Popelkou na Jičín v zatáčce nad železniční tratí po pravé straně kdysi stával stylově nejjednodušší typ smírčího kříže, který se v našem okolí vyskytoval. Podobně jako želechovský kříž i tento byl vtesán do hrubě opracovaného kamene. Bohužel, někdy v polovině 70. let 20. století se ztratil a žádné záznamy v literatuře týkající se okolností jeho vzniku nemáme. K dispozici je pouze nákres provedený výtvarníkem panem Antonínem Chmelíkem … Doufejme, že i tento zmizelý smírčí kříž potká v budoucnu stejný šťastný osud opětovně nalezených podobných kamenných památek.

autor – Mgr. Jan Drahoňovský – ředitel muzea

Prameny:
Fučík, Josef Jan: Lomnicko n. Pop. vlastivědný sborníček pro školu a dům. ročník I. Lomnice n. P. 1920 – 21.

Napsáno s využitím archivního fondu MMaG Lomnice nad Popelkou (nezpracovaná pozůstalost J. J. Fučíka) a pana Františka Mikule z Jablonce nad Nisou.