Z muzejních vitrín a depozitářů – vojenská přilba

francouzská vojenská přilba

V muzejní sbírce předmětů v podskupině „Zbraně, fragmenty zbraní a militarie“ se mimo jiné nachází francouzská vojenská přilba z 1. světové války (Z-37). Pochází z kolekce exponátů dovezených lomnickými žáky IV. ročníku měšťanské školy, kteří pod vedením řídícího učitele Karla Hlaváčka a odborného učitele a správce muzea Františka Mizery uspořádali ve dnech 4. – 25. 7. 1929 zájezd do Francie po bojištích první světové války. Ještě jedenáct let po krvavé válce volně ležely v terénu součástky výzbroje a výstroje. Stačilo jen sbírat. Některé věci studenti zakoupili v obchodech se suvenýry, nebo jim byly darovány velitelem pevnůstky Rozelier u Verdunu adj. Judonem. Po návratu do Lomnice se řada těchto němých svědků litých bojů do té doby nejničivějšího válečného konfliktu lidstva dostala do sbírek městského muzea, kde došlo 3. 8. 1930 k jejich zaevidování. Kolekce byla téměř kompletně veřejnosti prezentována v roce 2014 na výstavě „Ozvěny 1. světové války“, a to včetně zmíněné přilby.

Typologicky se jedná o francouzskou vojenskou helmu z období 1. světové války s označením M15, obecně nazývaná „Adrianka“. První světová válka zastihla všechny bojující armády v podstatě nepřipravené. Týkalo se to také ochrany proti novým druhům zbraní. Proto se narychlo přetíraly okrasné přilby a čáky, používané od 19. století, vymýšlely se různé látkové potahy nebo dokonce i první nasazovací ocelové či pancéřové ochranné prvky. Po vyhodnocení, že většina zranění hlavy byla zaviněna úlomky střel a šrapnelů, začal na obou stranách fronty horečný závod o co nejrychlejší zavedení moderní ocelové přilby. Prvními průkopníky v této záležitosti byli Francouzi, kteří zahájili výrobu přilby s označením vz. M15. Podle svého vynálezce, plukovníka Adriana, dostala všeobecně rozšířený lidový název „Adrianka“. Nikdo v té době netušil, že se tato přilba stane hlavní výstrojní součástkou armád v desítkách států celého světa, a to používanou až do poloviny 20. století.

Československá armáda po roce 1918 však tento typ přilby do výstroje nezavedla, přestože jsme měli s Francií velmi úzké vztahy a francouzští důstojníci nám jako instruktoři pomáhali armádu vybudovat. Po rakousko – uherské armádě jsme měli totiž velké zásoby původních německých přileb vz. 16 (v muzeu se také tento typ nachází), které měly i lepší technickou konstrukci. Šetřily se také finanční prostředky mladého státu.

Helma M15 byla první standardizovanou helmou francouzské armády a byla vytvořena pro milionové jednotky již nasazené v boji, u kterých zranění hlavy díky novému způsobu vedení boje tvořilo obrovské procento ztrát. Byla představena v roce 1915 jako první moderní ocelová helma a sloužila v mnoha světových armádách až do 30. let. Vyráběla se i v modifikacích pro kavalerii a posádky tanků. Plošně ji nahradila pozdější upravená verze M26, používaná poté během druhé světové války. Co do materiálu, vyráběla se z měkké oceli a vážila pouhých 0,7 kg, což ji dělalo téměř o polovinu lehčí, než byla helma „Brodie“, používaná britskými jednotkami. Pro její nespornou kvalitu a oblibu ji využívaly armády Belgie, Brazílie, Číny, Řecka, Itálie, Japonska, Lucemburska, Mexika, Peru, Polska, Rumunska, Ruska, Srbska, Španělska, SSSR a Jugoslávie. Uvádí se, že jich bylo vyrobeno přes tři milióny kusů.

Pokud jde o lomnický muzejní exemplář, jedná se o lehkou vojenskou pěchotní helmu se znakem „RF“ na čelní straně. Jde o znak francouzské pěchoty a zkratka „RF“ znamená „Ŕepubligue francaise“ (francouzská republika), tento znak je typický jak pro vzor M15, tak i následující M26. Na hřebeni má velký větrací otvor, který byl však jednou ze slabin M15 a u následujícího vzoru ho nahradila série několika malých otvorů. Stejně tak odnímatelný znak v čele helmy byl u dalšího typu upevněn pájením, aby otvory pro připevnění neoslabovaly její účinnost. Původně se používal nátěr tmavě modrého zbarvení (tzv. francouzská modř), po třicátém roce se začala používat khaki barva. Vícedílný kšilt je připojený kroužením k horní části helmy.

V loňském roce se podařilo muzeu navázat kontakt se Střední uměleckoprůmyslovou školou a Vyšší odbornou školou v Turnově, která po dohodě v rámci výuky pro nás postupně restauruje nejohroženější kovové exponáty. Podobně spolupracuje škola s řadou jiných institucí včetně hradů a zámků, např. zámku Žleby, kde je jedna z největších historických zbrojnic v ČR. Prvním plodem této oboustranně výhodné spolupráce je právě restaurování výše uvedené vojenské přilby. Není bez zajímavosti ocitovat část restaurátorské zprávy, kterou vypracoval student František Míček pod odborným vedením a dohledem profesora Jaroslava Prášila. Nutná konzervace probíhala následně:

„Před samotným restaurováním byly na přilbě viditelné známky koroze, nejvíce na vnitřní straně helmy. Odnímatelný hřeben helmy byl plný nánosů hlíny (ještě z bojiště) a korozních produktů. Původní nátěrová povrchová úprava je v některých místech velmi dobře zachována. Znak francouzské armády nese i stopy po cínování. Tvrdost korozních produktů při průzkumných vrypech naznačuje předchozí stabilizaci fosfátování (v roztoku kyseliny fosforečné). Na části helmy byly nejprve provedeny pokusy o rozpuštění konzervačního média tak, aby se zamezilo poškození původní povrchové úpravy. Na malé plochy byl postupně nanesen technický benzin, etanol, toluen a xylen, který jediný se prokázal jako účinný. Korozní produkty železa byly odstraněny mechanicky ručně pomocí skalpelu. Zkušební krátkodobý výluh (pět hodin) poukázal na přítomnost chloridů, které by mohly způsobit navrácení korozních aktivit, proto bylo provedeno dvoutýdenní loužení v destilované vodě bez přístupu vzduchu, aby došlo k jejich vyplavení. Po vyplavení chloridů byla místa, kde došlo ke vzdušné oxidaci, přeleštěna ocelovou vatou a celý předmět byl stabilizován opakovaným nátěrem dekenanátem sodným. Konzervace předmětu byla provedena nátěrem mikrovoskem Revax. Předmět byl poté ohříván v sušičce na 50° C po dobu třiceti minut., aby se odpařily těkavé složky a proběhlo zatečení vosku do spár. Přebytečný vosk byl následně rozleštěn po povrchu.“

Výsledek odborného restaurátorského zásahu je možné zhlédnout ve stálé expozici historie města, a to v oddělení věnovaném první světové válce. V dílnách střední školy již čekají na své „omlazení“ a záchranu další muzejní exponáty. O jejich osudech zase někdy příště.

Mgr. Jan Drahoňovský