V letošním roce je to již po dvacáté, co pracovníci městského muzea v adventním čase od 27. listopadu, s prodloužením až do 6. ledna 2022 pro širokou veřejnost připraví tradiční vánoční výstavu betlémů. Podobně jako v jiných letech, i letos se mohou návštěvníci těšit vedle již známých prezentovaných souborů na zbrusu nové exponáty. Tím dominantním a premiérově vystaveným zcela jistě bude dlouhodobě zapůjčený jedním donátorem „Velký skříňový betlém“ se zvonkohrou. Autorem figur byl rovenský farář František Kocman, krajinu s městem vytvořil profesionální řezbář Zdeněk Farský z Náchoda, polychromii zhotovil Jan Mach z Červeného Kostelce, skříň pochází z dílny červenokosteleckého truhláře Kamila Regnera. Unikátní betlém byl postupně vyroben v průběhu dvanácti let 2008 – 2020 podle předloh mistrů řezbářů z jižních Tyrol z období baroka. Dílo je opatřeno zvonkohrou a historickou původní dálinou (pozadím) z jiného nedochovaného betlému (kdysi v majetku rodiny Holländrovi, vlastníků zájezdního hostince U Koníčka na Husově náměstí čp. 28). Na výstavě bude prezentována ještě celá řada dalších, neméně zajímavých betlémů a exponátů s vánoční tematikou. O nich aktuálně napíšeme v příštím čísle LN.

Vzhledem k jubilejnímu ročníku bychom rádi přinesli souhrnné informace o této problematice v našem kraji.

Lomnicko není řazeno mezi hlavní betlémářské oblasti Čech a dosud ani neexistuje ucelená etnografická studie o betlémářství tohoto koutu naší vlasti. Avšak je téměř jisté, že i zde byla lidová tvorba betlémů velmi rozšířená. Lomnicko je totiž vklíněno mezi tak významné betlémářské oblasti, jako jsou Jilemnicko, Novopacko a Vysocko, a proto bylo takřka nemožné vyhnout se jejich vlivu. Podporou tohoto tvrzení je celá řada dochovaných betlémů v místním muzeu i v soukromých sbírkách, nebo také sčítání betlémů v nedaleké Libuni roku 1892, kdy je vlastnilo šedesát z dvou set dvaceti domácností. Na Lomnicku nenajdeme sice špičková díla, jako jsou např. vyhlášené zámecké betlémy či ryze profesionální práce, ale zato je možné si udělat slušný přehled o živé místní lidové betlémářské tvořivosti a rozšíření kralických figurek ve zmíněném regionu.

Nejstarším známým betlémem z Lomnice je v muzejních sbírkách dochované dílo neznámého tvůrce, jenž je součástí barokního oltáře cechu ševcovského z roku 1794. Skládá se ze tří, řezbou bohatě zdobených prosklených skříněk. V největší prostřední leží na peřince dvanácticentimetrová postava malého Ježíška a v pozadí na skále se tyčí město. Zachovalo se i několik figurek oveček.

Existovalo velké množství betlémů, které pravděpodobně nebyly v minulosti ušetřeny zkáze, ale máme o nich alespoň povědomí. V 19. století byl vyhlášeným např. u varhaníka Kobrleho a podle vypravování pamětníků snad celá Lomnice se chodila dívat na pohyblivé jesličky k mlynáři Jandovi na Podměstí. Jeho druhý syn Václav měl ochrnuté dolní končetiny, ale velmi šikovné ruce, které vše vyrobily. Když točil klikou, pohyboval systémem knotů a háčků, které uváděly jesličky do pohybu. Pana Maria kolébala Ježíškem, darovníci z města přicházeli branou a venkovský lid vycházel jeskyní na pastvinu, havíři kopali a odváželi rudu, točili rumpálem, v pohybu bylo mnoho dalších postaviček i zvířat a mimo to např. kolo vodního, či lopatky větrného mlýna. Do betléma vtiskl jeho tvůrce též i charakter regionu, a tak přihlížející poznávali např. jičínskou posádku, která chodila na stráži. V horní části sada kladívek vyťukávala do zvonku vánoční píseň. Tvůrce zemřel roku 1886 a betlém poté koupil hostinský Kolár. Další jeho osudy nejsou známy. V soukromé sbírce se po dnešní časy zachovalo např. dílko Václava Háka vyrobené před rokem 1900 nebo skříňový z dnes již neexistující Vojtíškovy usedlosti vedle bývalé školy na Rváčově.

V minulosti se zde betlémy nacházely téměř v každé chalupě a běžnou praxí bylo, že si krajinu, budovy a případně pozadí často tvořili vlastníci sami a jednotlivé kralické figurky si každý rok přikupovali v prodejnách s tímto zbožím; v Lomnici např. v ulici Na hrázi v koloniálu „U Sklenčků“ (ještě okolo roku 2000 nám do muzea majitelé domu č. p. 113 darovali z půdy pozapomenutou bednu s domečky, které se za první republiky nestačily prodat). Další podobná prodejna se nacházela na Podměstí, v Palackého ulici v domě č. p. 658 (dnes Potraviny – Večerka). Určitou místní specialitou se stalo velké množství mechanických betlémů, což bylo asi dáno velkou koncentrací strojírenských firem kdysi značně průmyslové Lomnice. Ve 30. – 40. letech 20. století ve městě žil a působil v domě č. p. 399 v ulici Třebízského Jaroslav Metelka z významného betlémářského rodu Metelků z Krkonoš, který zde prokazatelně zanechal minimálně dva stavěcí betlémy kostelního typu – jeden se nachází ve sbírkovém fondu muzea (dar pí Jandové) a druhý je v majetku příbuzných. Dalším významným tehdejším místním betlémářem byl pan Jaroslav Zajíc z Račan č. p. 784, jehož specialitou bylo, že jesličky situoval do hradních zřícenin a sám zhotovoval vlastní figurky (opět jsme zde po letech náhodně našli několik „opuštěných“ dálin, neboli pozadí). V muzeu se nacházejí Zajícovy dvě zdařilé práce. Dále bývalý kostelník a hrobník Josef Hraba, jenž byl autorem budov v betlému závěsného typu. Získali jsme jej (podobně jako betlém z domu č. p. 874 rodiny Fingrů) do muzejních sbírek darem od současných majitelů, rodiny Sýkorových z Novoměstské ulice č. p. 355, kde dlouhá léta visel zavěšen na hácích zdejší půdy. Figurky jsou však kralické provenience.

V nejbližším okolí nejvíce betlémářství kvetlo na Košově a Hoření Lomnici, kde působilo hned několik zdatných řezbářů, především Josef Hlaváč, František Mikule, Josef Junek a František Kordík. Dále také ve Stružinci a Tuhani, zde se jednalo o Antonína Maška, Josefa Dlouhého, Jaroslava Stránského a Františka Junka, jenž v 60. – 70. letech 20. století zhotovil na dvě desítky téměř identických kompletních skříňkových betlémů včetně figurek s jeho typickým rukopisem, které se lišily pouze drobnostmi. Jeden z nich od roku 2016 zdobí díky našemu nákupu muzejní expozici, takže i tento autor je zde důstojně zastoupen. Nejvíce exponátů tohoto typu muzeum vlastní podobně jako i někteří soukromí majitelé od zmíněného Františka Mikule, jenž doma ve své dílničce vyráběl budovy a krajiny, figurky různých velikostí však jsou opět kralického typu (např. dar rodiny Lacinových a Miloslava Prášila). Stejně postupoval i Jaroslav Stránský z Tuhaně, jehož betlémy však měly punc typického „podkrkonošského“ betlému, tzn. vlevo stylizované město Jeruzalém s bohatě propracovanou městskou architekturou a v pravé polovině ukázky tradičních lidových dřevěnek zasazené do krajiny zdejšího podhůří.

Odrazem betlémářské tradice Lomnicka a potažmo i Podkrkonoší se staly i každoroční vánoční výstavy betlémů v adventním čase konané v místním městském muzeu od roku 2001, kde se také nachází celoročně přístupná stálá historická expozice. Větší část je z prostorových důvodů uložena v depozitáři, např. polychromovaný „Betlém národů“ z lipového dřeva od Františka Mühla z Heřmanic, který byl premiérově vystaven na Světové výstavě betlémů v Hradci Králové v roce 2003, a muzeum jej zakoupilo díky veřejné sbírce občanů. Obsahuje figurky představující zástupce jednotlivých národů s jejich typickými atributy s vyrytým všeříkajícím textem „Celý svět se přišel poklonit Ježíškovi“. Drobnější práci Františka Mühla představuje i pro něho typický, mnohokrát ztvárněný „Oltářní betlémek“, v tomto případě z roku 2005. V muzejních sbírkách se také nachází dílko jeho žáka Ladislava Dvorského z Nové Paky, konkrétně „Reliéfní betlémek“ s dvěma ovečkami. Tento typ betlému je u nás zastoupen ještě autorem Jaroslavem Kalouskem ze Železnice. Neméně zajímavým je pak tzv. „Kuželkový betlém“ jeho manželky Nataši. Dále také musíme zmínit tzv. „Lomnický betlém“ z moduritu od akad. mal. Franty Patočky, kde kulisu tvoří jediná budova – nejhezčí roubenka z Karlovského náměstí s barokními volutami a podsíní na třech dřevěných sloupech. Stejný autor vytvořil i rozměrné plátno s námětem Ježíška v jesličkách zakomponovaný však do 50. let minulého století, kde daráčky představovali „dělníci a rolníci“. V galerii oblastních umělců je také vystaven obraz jiného zdejšího významného autora Josefa Jíry nazvaný „Betlémek s barborkou“, jako důkaz, že i výtvarníci se věnují tomuto tématu. Za zmínku stojí také aktivita pracovníků muzea, jež z různých získaných torz betlémů vytvořili několik nových kolekcí, doplněných pozadím autorky Kristiny Dubroviny, pro něž skříňky vytvořili místní truhláři Milan Drahoňovský, Pavel Dohnal a Petr Čech. Ve stálé expozici sakrálních památek je možné zhlédnout poměrně objemný betlém, taktéž umístěný ve velké skříni, opatřený pod zavěšeným porcelánovým andílkem nápisem „Pokoj lidem dobré vůle“, jež byla vyrobena z vyřazených původních prken zdejší půdy. Pozadí vytvořil lomnický výtvarník Daniel Geremus. Celá scenérie je doplněna malými kralickými figurkami. Na jednom z umístěných domečků bylo nalezeno jméno „Chvojka“, jež by pravděpodobně mohlo souviset s autorem tohoto díla.

Samostatnou kapitolu tvoří ukázky betlémů z jiných lokalit, např. tzv. „Chebský betlém“ ze začátku 19. století s detailně vytvořenou krajinou a architekturou ze dřeva, kůry, kamene, drceného skla a drobných lasturek. V minulosti byl restaurován řezbářem Kristiánem Richterou ze Staré Paky. Dalším je tzv. „Třešťský betlém“ autora Evžena Hamtáka z Třeště. Zajímavostí je, že v této oblasti Čech se tvoří krajina betlémů především z pařezů. Oblast Orlických hor zastupuje řezbářka Jarmila Haldová ze Sedloňova. Betlémová scenérie z roku 2018 je zasazena do věrného modelu opravené kapličky na Podměstí za viaduktem v Lomnici nad Popelkou. Kromě Svaté rodiny jsou zde také tři na střeše si hrající andělíčci. Odsud ještě pochází okolorovaná mistrovská práce řezbáře Zdeňka Farského z Náchoda představující scénu „Klanění pastýřů“. Jako poslední z tohoto výčtu uveďme další dlouhodobě zapůjčenou současnou práci řezbáře Karla Titlla z Velhartic s desítkami figur a orientální architekturou v pestrobarevném provedení na třech stupních.

K nejstarším vystaveným betlémům se řadí dílo Antonína Maška z roku 1859 – skříňkový betlém v barokním pojetí s barevnými kulisami připomínajícími až pohádkovou krajinu. Krajinu tentokrát reálnou, a to mezi Jičínem a Lomnicí (vrch Zebín, zříceniny hradů Kumburk a Bradlec, hora Tábor), tvoří pozadí betlému neznámého autora. Vzhledem k celkovému uspořádání a kvalitě řezby bylo asi jeho hlavním záměrem akcentovat především pozadí. K raritám patří jistě právem další skříňkový betlém učitele Jana Hlaváče z Košova, pocházející z roku 1919, jehož krajina je celá vytvořena z minerálů a drahých kamenů zdejších lokalit. Doktor Vaclík jej považoval dokonce za nejstarší dochovaný takto vytvořený betlém v bývalém Československu. Vedle několika papírových domků a pěkně malovaného cizokrajného pozadí jsou zde jen malé tištěné papírové figurky Svaté rodiny, Tří králů a pastýře s ovečkou. Muzeum vlastní i rodinný betlém bývalého ombudsmana Otakara Motejla, který měl na Lomnicku rodové kořeny, a nám jej z pozůstalosti kameramana, prof. Josefa Motejla, darovala jeho manželka Marie.

Největší pozornost návštěvníků však přitahují dva velké mechanické betlémy, které si zasluhují naši větší pozornost a podrobnější popis. Prvním exponátem, který návštěvník při svém vstupu do lomnického muzea spatří, je rozměrná práce betlémáře Josefa Dlouhého ze Stružince, č. p. 64. Své největší, částečně mechanické dílo (2,5 x 1,5 m) opatřené zvonkohrou s deseti vánočními koledami tvořil jedenáct roků, konkrétně mezi lety 1907 – 1918.

Několik desítek kralických polychromovaných figurek běžné provenience především o rozměrech 10 cm autor sám zakoupil. Většina z nich je umístěna na třech obíhajících pásech, kdy na spodním se nacházejí daráci, na středním ovečky a vrchním horníci. Dále se ještě otáčí větrný mlýn, trkají dva berani a nad celou scénou „létá“ anděl.

Modely některých dodnes stojících reálných budov, ať už z Čech nebo z celého světa, pan Dlouhý vyráběl podle pohlednic. Většinu budov opatřil stručnými, ručně psanými popiskami s názvem, datací, svým jménem i adresou, které jsou vlepeny do vnitřní části. Někde nechybí ani razítko na spodní části. Jako první vytvořil symbol Českého ráje zříceninu hradu Trosky (1907), poté Palác dámského oboru v americkém Chicagu (1908), Palác lodního umění tamtéž (1909), Národní muzeum v Praze (1909), Šikmou věž v italské Pisse (1909), vojenskou střelnice v Bradlecké Lhotě (1910), Rychtrův Kotva pavilon (1911), vodní a větrný mlýn (1913), Mírový palác v holandském Haagu (1914), kde je dokonce zmínka o probíhající světové válce, kostel Bratří nejsvětější svátosti v Českých Budějovicích (1914), rezidenci Řeckoorientálského arcibiskupství v Černovicích v Bukovině (1915), Řezníčkovu vilu pod Hrubou Skálou (1918) a hlavní bránu Vysokého Mýta. Nechybí ani lomnická radnice, kterou návštěvníci mohou vidět v celé své kráse i v originále přímo z okna muzea. Betlém obsahuje také další přesně neidentifikované modely, ať už je to dům s cimbuřím a věží s hodinami, různé paláce, kostely a osm roubenek, ukázky lidové architektury zdejšího kraje. K betlému byly v minulosti přidány modely zámku Hluboká a Windsor v Anglii, jež jsou prací některého jiného betlémáře (z dolní části dnešní ul. Sportovců č. p. 747). Budovy jsou rozmístěny v sedmi různě odstupňovaných patrech. Členitá krajina je tvořena z kůry, mechu, šišek, zkamenělých dřev a kamenů z různých lokalit, ať už u nás nebo i z ciziny, např. z řady poutních míst jako je lomnická hora Tábor, podkrkonošský Bozkov, chodský Svatý Vavřineček, španělský Monsserat, polský Krzesów, dále z Velhartic, hory Čerchov, Domažlic, Rýchor, Stachelbergu, Dračího jezera v Bavorsku atd.

Betlém v původní podobě pravděpodobně vlastnila místní průmyslnická rodina Šlechtů Všehrdských ze Všehrd a z Hrochova, což se dá odvodit ze vzpomínek pamětníků a nápisu na dřevěné bedně, ve které byl složen. K jeho pravidelnému vystavování docházelo do padesátých let 20. století, později ho získal lomnický kostelník a zvoník pan Jáchym Bláha, od kterého jej začátkem 90. let odkoupil současný majitel. V průběhu let se, bohužel, ztratila původní nosná několikastupňová konstrukce s pozadím, jenž musela být znovu zhotovena, nově však ale do tvaru písmene „V“, tzn. že se z klasicky rovného betlému stal rohový. Po důkladném restaurování panem Františkem Mühlem z Heřmanic a jeho bratrem Jiřím z Brda (kteří v muzeu restaurovali větší množství i jiných) byl unikátní betlém dlouhodobě zapůjčen do muzea, kde celoročně již šestnáct let dělá radost jak dospělým, tak především dětským návštěvníkům. Betlém má i svoji pohlednici, jež si mohou případní zájemci v muzeu zakoupit. Muzeum vydalo také dva kapesní kalendáře s námětem zdejších betlémů.

Druhým pohyblivým, avšak nepolychromovaným a podstatně mladším je betlém pana Josefa Junka vyrobený v průběhu dvanácti let na přelomu 70. – 80. let 20. století. Jedná se o moderněji pojaté dílo s hrubou řezbou figur, budov i pozadí, původně nazvané „Divadlo venkovského života“. Autor betlému o délce 2,3 metrů se nechal volně inspirovat samotným Třebechovickým betlémem. Obsahuje 120 figurek s ukázkami tradičních místních řemesel (kováři, tesaři a nožíř), z nichž převážná většina je v pohybu; zcela vlevo je umístěna vesnická kapela. Pozadí tvoří stylizovaná krajina Košova s horou nesoucí biblické jméno Babylon.

Neměli bychom opomenout ani velké historické betlémy v místních církevních budovách. V katolickém kostele sv. Mikuláše z Bari se jedná o mechanický, opravený opět bratry Mühlovými. V Husově sboru se nachází betlém s malovaným pozadím a polychromovanými většími figurkami z poloviny minulého století od autora pana J. Zajíce. Pravděpodobně nejkvalitnější a nejzdobnější dochovaný polychromovaný betlém našeho kraje se nachází v kostele sv. Prokopa v Nové Vsi nad Popelkou, dílo řezbáře Tomíčka ze Semil, odkud jej dle ústního vyprávění novoveský kostelník přivezl ze Semil na trakaři. Uvedené kostelní betlémy má možnost veřejnost zhlédnout především v adventním čase, až na libštátský, který byl, bohužel, z kostela sv. Jiří před časem odcizen. Když jsme u církevních betlémů, nesmíme zapomenout ani na venkovní betlém místní Jednoty bratrské, u jejichž budovy byla po několik sezon vystavena současná práce vyrobená ze stavebního materiálu tzv. „ytongu“.

Řada kvalitních a zajímavých betlémů se nachází také v soukromém vlastnictví, kde například nechybí ukázky ani od významných řezbářů Podkrkonoší, jako je František Ulrych z Čisté u Horek a Antonín Šír z Levínské Olešnice (jedna z prací tohoto pilného řezbáře, jenž tvořil svá díla s vážným zdravotním postižením – jako železničáři mu jiskra z projíždějícího vlaku poškodila jedno oko – je u nás také k vidění). Šírovo celoživotní poslání – řezbařina – je zachycena i na místě jeho posledního odpočinku. Na hrobě nesměla chybět skleněná cedulka s betlémovým motivem …

O tom, že betlémářská tradice na Lomnicku se rozvíjí i v současné době, jsou důkazem novodobé zdařilé práce několika tvůrců. Především paní Hany Divišové tvořící roztomilé betlémy se spoustou koledníků a zvířátek z taveného taženého skla, dále Josefa Pánka – tvůrce tzv. „Novoveského betlému“ s typickou architekturou této obce, pletený betlém Ireny Bartoňové, hudebního skladatele Jaroslava Krčka a jeho manželky Gabriely zhotovené z lipového a olivového dřeva a  řezbářky Jitky Dubské z Hrádek v lidovém provedení. Za zmínku též stojí netradiční vitrážový betlém Jany Stehr – Prskavcové, skleněné jesličky Jiřího Ryby nebo betlém z moduritu Jitky Kameníkové s velkým počtem figurek a v poslední době i činnost Václava Teichmanna, řezbáře a počínajícího betlémáře, který zatím vytvořil jeden menší betlém a Jezulátko v poměru 1 : 1 – základ pro možný budoucí velký venkovní betlém. Tento typ betlémů zažívá v současné době velkou renesanci a rozkvět. I v našem širším okolí v adventním čase můžeme navštívit v řadě míst zdařilé ukázky vyřezávaných souborů plastik, mnohé v nadživotní velikosti. Jako příklad uveďme tyto obce: Tatobity, Nová Ves nad Popelkou, Bělá u Staré Paky, Mříčná, Železnice, Roztoky u Jilemnice, Víchová nad Jizerou (zde je autorem Ing. Jaromír Milický ze Stružince).  Pro úplnost vzpomeňme i na nový „Zámecký betlém“. Autorkou sochaného dřevěného betlému je řezbářka Marta Novotná z Libunce, velkoformátovou malbu v jeho pozadí, na které nepřehlédnete lomnické motivy, vytvořil lomnický malíř Zdeněk Jiřišta.

Ač tajemný a dojemný příběh o narození malého Jezulátka, který má mnoho uměleckých a lidových rozličných podob, se v průběhu staletí přizpůsoboval vkusu tvůrců a majitelů, hlavní poselství však zůstává stejné a přenáší se staletími z generace na generaci v naší dlouhé křesťanské tradici. Nejinak je tomu dodnes i na Lomnicku, malebném koutu naší země. Rádi jej prostřednictvím vánočních výstav připomínáme a s ním i tvůrčí práci a um místních betlémářů. Od roku 2020 je Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou také řádným členem „Českého sdružení přátel betlémů.“ O tom, jak se nám podařila prezentace letošního jubilejního ročníku, se přijďte přesvědčit sami. Srdečně Vás zveme k návštěvě.

Fotografie z probíhající výstavy betlémů

Další články akcí

Souznění altu a klaviatury

Ve středu 18. 5. 2022 v rámci Mezinárodního dne muzeí proběhl v prostorách vstupní haly muzea za velké účasti návštěvníků koncert nazvaný "Souznění altu a klaviatury"....

„Pozor, žáby!“

První přednáška letošní sezony v městském muzeu se zaměří na přírodovědné téma. Autorka Mgr. Petra Zíková, kurátorka přírodovědných sbírek Regionálního muzea a galerie...

KDYŽ MUZEUM VONÍ PERNÍKEM

V neděli 13. března ve 14 hodin otevřou lomničtí muzejníci zajímavou výstavu, určenou především ženám. Ponese název „Když muzeum voní perníkem“. Na ní se u nás...

LETEM SVĚTEM S POŠTOVNÍMI ZNÁMKAMI

Pomyslná brána muzea se letos pro veřejnost otevře v neděli 6. března, kdy dojde na vernisáž výstavy nazvané „Letem světem s poštovními známkami“. Zcela poprvé se tak v...

PF 2022

Pracovníci městského muzea a galerie Lomnice nad Popelkou děkují všem svým návštěvníkům i sponzorům za jejich přízeň a podporu, kterou nám v letošním roce projevili....

VZESTUPY A PÁDY RODU VRŠOVCŮ

Ve čtvrtek 11. listopadu se od 17 hodin uskutečnila poslední ze série muzejních podzimních přednášek, která byla tentokrát s historickým podtextem s názvem “Vzestupy a...

PO STOPÁCH TŘEBOŇSKÝCH RYBNÍKÁŘŮ

Ve středu 20. října se od 17 hodin v muzeu představil lomnický cestovatel Mgr. Libor Drahoňovský, jenž je našim posluchačům velmi dobře znám z předchozích pořadů...

Koncert „Samá voda“

Ve středu 29. září se od 18 hodin uskuteční koncert jičínského souboru Fidle, který uvede pořad lidových písní z našeho kraje nazvaný „Samá voda“. Autorkou pořadu je...

PF 2021

Naši milí příznivci lomnického muzea, chtěli bychom touto cestou poděkovat za podporu a sympatie, kterých se nám od Vás v roce 2020 dostalo. Přestože to byl rok plný...

Virtuální výstava střední školy

Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou již několik let spolupracuje ze zdejší střední školou, a to především v rámci studentských praxí, které v prostorách muzea...

LEGENDA ZVANÁ TYRANNOSAURUS REX

LEGENDA ZVANÁ TYRANNOSAURUS REX V pořadí druhá přednáška Mgr. Vladimíra Sochy se koná ve středu 23. září od 17 hodin tentokrát zaměřená na téma „Legenda zvaná...

KAPITOLY Z ČESKÝCH DĚJIN

KAPITOLY Z ČESKÝCH DĚJIN Ve čtvrtek 17. září od 17 hodin se ve vstupní hale  muzea uskuteční přednáška PhDr. Evy Ulrychové z Jičína na téma „Kapitoly z českých dějin –...

DANIEL GEREMUS – OBRAZY

DANIEL GEREMUS – OBRAZY Pracovníci městského muzea srdečně zvou kulturní veřejnost na v pořadí čtvrtou samostatnou prodejní výstavu v naší instituci lomnického...

Muzeum vydalo nové pohlednice

Muzeum vydalo nové pohlednice Městské muzeum a galerie již v minulosti vydalo několik barevných pohlednic propagujících jak budovu, kde sídlí, tak stálé expozice. V...