V neděli 13. března ve 14 hodin otevřou lomničtí muzejníci zajímavou výstavu, určenou především ženám. Ponese název „Když muzeum voní perníkem“. Na ní se u nás premiérově představí paní PhDr. Dana Holmanová. Akci slavnostně zahájí úvodním slovem PaedDr. Jan Luštinec, jehož jméno je nerozlučně spojeno s rozkvětem jilemnického muzea. V kulturním programu poprvé v naší instituci vystoupí s hrou na akordeon paní Hana Čapková z Bělé u Staré Paky v doprovodu dětských zpěváčků.Perníkářství má v českých zemích slavnou tradici sahající nejméně do 14. století. Během staletí prošlo dlouhým vývojem. Někdejší bohatě vyřezávané dřevěné formy, do nichž se vtlačovalo hojně kořeněné těsto, nahradily postupně perníky vykrajované a zdobené polevami, často stříkanými do jemných ozdob. Žel výtvarná stránka tohoto „círování“ nezřídka klesla na velmi nízkou úroveň. Proti tomu se naštěstí zvedla vlna odporu a mnohé perníkářky i perníkáři se dnes snaží o obrodu starobylého řemesla a zasluhují se o to, že perníčky se opět stávají samozřejmou součástí Vánoc, Velikonoc, poutí, svátků i jiných slavnostních příležitostí. Ke špičkám tohoto oboru patří nepochybně a zcela právem paní Holmanová. Pochází z Nové Paky, dnes žije v Třebihošti nedaleko Miletína, městečka s perníkářským zázemím. Vystudovala literární historii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a poté pracovala v Památníku národního písemnictví ve Starých hradech u Libáně jako archivářka. Nyní žije na volné noze a věnuje se především tvorbě uměleckých perníků, za které v roce 2011 obdržela od ministerstva kultury ČR ocenění „Nositelka tradic“ a od Muzea východních Čech v Hradci Králové cenu „Zlatý kolovrat“. V tvorbě Dany Holmanové tak pokračuje dlouhá a bohatá česká perníkářská tradice. Autorka nalézá stále nové cesty a její tvůrčí invence se zdá být zcela nevyčerpatelná. Její perníky vynikají precizností, zvláštní typicky ženskou něhou, a svou dokonalou krásou si nezadají s uměleckými díly. Její specialitou jsou „skládané perníky“, které vytváří spojováním jednotlivých motivů do větších celků a plastických obrázků. Zcela ojedinělé jsou její techniky zdobení s použitím modrotisku, plátků včelího vosku, kukuřičného šustí nebo zlatých nití. S Danou Holmanovou a jejími perníky se můžeme setkat po celé naší vlasti na řadě řemeslných akcí, v muzeích i skanzenech. Dlouhodobě spolupracuje mimo jiné s Muzeem perníku a pohádek v Rábech u Pardubic či s Krkonošským muzeem v Jilemnici a ve Vrchlabí. Voňavé a poetické výrobky si našly cestu též do zahraničí – vystavovala a předváděla výrobu například v německém Magdeburku a Marienbergu, v polském Krakově, Svidnici a skanzenu v Kudowě, ve vzdálené slovinské Radovlici i na mnoha dalších místech. Její perníky, zdobené výhradně z volné ruky, představují svého druhu neopakovatelné výtvory, jež mají okouzlující půvab a potěší nejen srdce a oči, ale často také vytříbenou chuť milovníků sladkostí. Jistě i Vám přinesou potěšení a vděčnou inspiraci.
Zajímavé jistě bude i propojení výstavy s vybranými etnografickými předměty ze sbírkového fondu muzea, mimo jiné dřevěnými vyřezávanými perníkovými formami z pozůstalosti lomnického včelaře Koštejna z 19. století nebo skvostnými ukázkami lidového užitého umění především z oblasti Kozákovsko-táborského masivu. Chybět nebudou ani zápůjčky ze soukromých sbírek např. historický dětský model pokojíčku.
Zmíněná perníkářská výstava bude mít zcela nesporně jeden primát. A to, že se uskuteční v nově zrekonstruované velké hlavní místnosti v prvním poschodí. Rozhodli jsme se totiž využít příležitosti, kdy došlo po havárii podlahy na náročnou opravu, a v současnosti jsou zmíněné prostory kompletně vyklizeny. Než bude opět naistalována původní expozice malovaného lidového nábytku a betlémů, rozhodli jsme se v letošní sezóně zde uspořádat několik kulturních akcí, včetně výstavních prezentací, přednášek a koncertů. A dvě zajímavosti na závěr – původně se ve výše zmíněné části muzea pravidelně již od roku 1970 konaly vernisáže krátkodobých výstav. Poslední, v prvním patře uskutečněné, proběhly v měsících srpnu a září v roce 1993, a to místních výtvarníků Zdeňka Jiřišty a Josefa Novotného. Poté další jsou dodnes pořádány v přízemní vstupní hale naší instituce. Druhá se týká pozoruhodného nálezu v zásypu pod podlahou, učiněného v rámci proběhlé rekonstrukce. Vedle různých keramických zlomků nádob z domácností lomnických hospodyněk a pálené střešní krytiny jsme také objevili neuvěřitelný exponát – torzo kyčelního kloubu. V současné době je zkoumán forenzními specialisty a doufejme, že se pokusí tuto záhadu objasnit…
Výstavu si můžete přijít prohlédnout až do 24. dubna.
