Z muzejních vitrin a depozitářů – Pokojový orloj
Ve sbírkách lomnického muzea se nachází několik desítek hodin různého stáří a rozmanitého provedení, ať už jde například o hodiny kuchyňské, stolní, kapesní, štokurové, hrací, věžní, nebo podlahové. Posledně jmenovaný typ je zastoupen dvěma kusy-hodinami s vodotryskem z roku 1832 od France Schmita z Jaroměře , o kterých jsme již psali a tzv. pokojovým orlojem. Oba mají jednoho společného jmenovatele. Jsou zcela funkční, a to díky náročné opravě lomnického rodáka pana Bořivoje Jandy z Vrchlabí, který tuto vysoce odbornou práci provedl zcela zdarma.
Skříňový pokojový orloj (inv. č. Ch-58), někdy též zvaný polychronometr pochází z pozůstalosti Ing. Bedřicha Šlechty a původně byl umístěn v jeho kanceláři.V roce 1988 díky iniciativě vedoucího sekretariátu ředitele závodu Technolen pana Viléma Celfla byly hodiny věnovány do muzea .V současné době se nachází v „ Rytířském sále“ „Památníku Šlechtů“
Svým provedením výjimečný exponát o rozměrech 205 x 50 x 30 cm z dýhovaného masivu hnědé barvy, byl vyroben na zakázku v 1. pol. 20. let 20. století firmou Plánička a Pacovský Kralupy nad Vltavou. Jednalo se o malou provozovnu působící těsně po první světové válce po poměrně krátkou dobu, která se specializovala na zakázkovou výrobu. Na svoji dobu se jednalo o velmi drahou záležitost. Hodiny jsou na čelní stěně ozdobeny řezbou. V horní části na rozích hlavicemi sloupků, v dolní uprostřed dekorem v podobě stylizovaného věnce.
Na nápad zkonstruovat ho přišel při výkonu jakéhosi trestu občan František Plánička, který nejprve sestrojil dřevěný prototyp pozdějšího „domácího orloje“, jenž se však nedochoval. Po propuštění z vězení se František Plánička spojil s kralupským lékárníkem Jaroslavem Pacovským, který se ujal financování záměru. Výroba započala v části objektu průmyslníka Josefa Pejška v Havlíčkově ulici čp 96/97 v Kralupech nad Vltavou a to v pronajaté rozsáhlé strojní dílně v prvním poschodí. Počet zaměstnanců však nedosahoval ani počtu 20 osob. Většinu jednotlivých součástek si provozci dávali zhotovovat na zakázku podle návrhů Fr. Pláničky u jiných soukromníků. Jednalo se např. o hodinový stroj, ozubené kolo se 365-ti zoubky, ciferník, kyvadlo apod. Skříně, které měly objem větší než statně urostlý muž, vyráběl kralupský truhlář Václav Čermák. Jména dalších výrobců součástek nejsou již známa, stejně tak jako bližší popis používaného výrobního zařízení dílny.
V roce 1921 se objevil v květnovém čísle tehdejšího odborného časopisu klenotníků a hodinářů „Věstníku ústřední jednoty velkoobchodníků“ inzerát oznamující, že firma Fr. Plánička – Jar. Pacovský v Kralupech nad Vltavou vyrábí polychronometry, tj. kyvadlové hodiny se samočinným kalendářem. V následujícím červnovém čísle téhož věstníku firma již oznamuje, že rozšiřuje svou výrobu a hodlá produkovat několik set kusů měsíčně. Skutečnost však byla poněkud odlišná a objevily se komplikace. Celoroční pohyb orloje byl sice mechanický a to prostřednictvím závaží, ale během doby se ukázalo, že mechanika nebyla dokonalá. V důsledku toho došlo v roce 1922 k zastavení výroby. Prodělek byl značný. Pravděpodobným důsledkem této svízelné situace byla i sebevražda lékárníka Pacovského.
Likvidaci podstaty prováděl účetní firmy, jenž všechen zbylý materiál nabídl a velmi levně odprodal kralupskému obchodníku Eduardu Pospíšilovi. Tento, jinak vyučený věžní hodinář, aby uživil početnou rodinu, prováděl také opravy a prodej jízdních kol v krámku v Žižkově ulici čp. 463 „U Dorniků“. Eduard Pospíšil v první řadě zdokonalil mechaniku chodu orloje. Novým sestavením upravil kotvu na pravidelný posun dnů a tím zajistil přesný chod.Vylepšil také přesun roků, který bylo dříve nutno obstarávat ručně na mechanický přeskok vždy k 31. prosinci. Na počáteční výdaje s vlastním provozem si p. Pospíšil vypůjčil potřebné finance od kralupských peněžních ústavů a dluh postupně splácel. Z odkoupených zbytků doplněných svými zlepšeními sestavoval jednotlivě další orloje za pomoci svého nejstaršího syna Eduarda. Vlastnil pouze hodinářský soustruh, na němž víceméně zpracovával jen „dodělávky“. Některé hotové výrobky měnil postupně za další materiál. Na zhotovování pokojových orlojů pracoval Ed. Pospíšil v letech 1922 až 1927 a zemřel o dva roky později.
Celkový počet vyrobených orlojů jak Fr. Pláničkou, tak i Ed. Pospíšilem se nedá seriozně odhadnout. A kolik se jich dochovalo po dnešní časy? Kromě lomnického pokojového orloje je znám ještě další na zámku v Nelahozevsi a polychronometr dodnes vlastní také několik kralupských rodin. Skříňový orloj byl také svého času vystaven v historické expozici závodu k.p. Elton ve Šternberku na Moravě. Po krátké osobní návštěvě ex-ministryně Michaely Marksové v našem muzeu 20.května 2017 jsme od ní získali zajímavou informaci, že se totožné hodiny nacházejí i v budově Ministerstva pro místní rozvoj na Staroměstském náměstí v Praze.
Zajímavé jsou technické parametry exponátu, který vlastní lomnické muzeum. Hodiny poháněné pérem se skládají ze čtyř, pravděpodobně postříbřených ciferníků. Hlavní ciferník zobrazující hodiny a minuty je 24 hodinový oproti klasickému dvanáctihodinovému, a proto malá ručička oběhne pouze jednou za 24 hodin. Půlnoc je tedy zobrazena jako u jiných měřičů času 6 hodin. Nad firemním označením je také latinský nápis „Per ardua ad astra“, což v překladu znamená „přes obtíže ke hvězdám“. Zcela nahoře orloj zachycuje aktuální rok. Ve středu se nachází dva menší ciferníky, levý ukazuje dny v měsíci, pravý dny v týdnu. Poslední nejníže položený zachycuje hvězdnou oblohu, která vykoná jednu otočku za rok. Lze z něho vyčíst i kolikátý den uběhl od začátku roku a kolik dní ještě zbývá do jeho konce, dále ukazuje také východ slunce v hodinách a minutách. Nechybí ani údaj o západu slunce. Jednotlivé funkce znázorňuje kříž uchycený na tomto posledním ciferníku. Šipky na kříži představují směry světových stran. Lze z něho též vyčíst jednotlivé týdny, měsíce v roce, jaké je roční období, zvěrokruh (zvířetník neboli zodiak) a rovnodennost. Mechanika těchto víceúčelových hodin je natolik dokonalá, že dokáže zachytit i rozdíly v počtu dní v jednotlivých měsících, kromě přestupného roku. Pod tímto nejníže položeným ciferníkem jsou upevněny dvě cedulky s textem „Patent ohlášen“ a „Hospodářské zužitkování vynálezů Fr. Plánička a J. Pacovský Kralupy nad Vltavou č. 158“.
Samotná oprava, do té doby ještě nikdy nerestaurovaného pokojového orloje, vyžadovala od p. Bořivoje Jandy nejen rozebrání, a to do slova do posledního šroubku, ale i vyčištění a promazání. Byla nutná výměna prasklého hnacího péra, výroba chybějícího kyvadla a došlo také na opravu tří zámků uzamykatelných jedním společným klíčkem. Důkladné vyčištění a vyleštění si vyžádaly i všechny čtyři ciferníky. K výčtu technických zajímavostí hodin je nutné uvést, že přesouvací. Funkce se poté samy přesouvají, a to vždy najednou, každý den ve 23 hodin.
Unikátní nově opravený skříňový pokojový orloj jistě přispěje v nadcházející letní sezóně ke zatraktivnění dobově zařízených expozic „Památníku Šlechtů“ lomnického muzea.
Mgr. Jan Drahoňovský