Jedním z nejvíce skloňovaných slov dneška je „epidemie“. Nesužuje jenom dnešní generace, ale v mnoha podobách trápila i naše předky. Tedy nic nového pod sluncem. Nejznámějším onemocněním s tragickými dopady byl bezesporu mor – strašák středověku a raného novověku. Hrubý odhad historiků je, že každý třetí obyvatel tehdejší Evropy zemřel na tuto zákeřnou a nevyléčitelnou nemoc. Je možné, že ztráty byly ještě vyšší a děsivější – hovoří se i o polovině populace…
První historicky doložená morová nákaza na našem kontinentě je tzv. Justiniánský mor z roku 541, další 558 n. l. n. v Konstantinopoli, která tehdy přišla o polovinu obyvatel, Byzanská říše jako celek o čtvrtinu. Při této epidemii zemřeli miliony lidí a jen v hlavním městě denně umíralo pět až deset tisíc. Tato obávaná nemoc se s železnou pravidelností do Evropy vracela nesčetněkrát s různou mírou intenzity a rozšířením. Naposledy se vyskytla v roce 1828 v Moldávii. Podobně jako „Španělská chřipka“ téměř o sto let později se obě epidemie – jak rychle přišly, tak rychle odezněly. Pravděpodobně to také souviselo se zlepšením hygienických podmínek…
Morová nákaza, metla lidstva, v době svého vrcholu také zvaná „černá smrt“ se nevyhnula ani našemu městu. Kusé písemné informace z několika málo zdrojů zachovaly o ní několik útržkovitých zpráv. Pokusme se je shrnout.
Nejstarší se vztahuje k roku 1473, kdy „panoval velký mor, takže málo obyvatelů v Lomnici zůstalo“. Často se stávalo, že se nakazila a zemřela celá rodina. Příklad máme v nedaleké Nové Vsi nad Popelkou. „Od července do listopadu 1625 (se vyskytl) na Lomnicku opět mor – Václav Šída v Nové Vsi ujal živnost (č. 145) po bratru, ze které po čas rány morové i se všemi vymřel“. Další morová nákaza kraj postihla těsně po třicetileté válce, kdy se počet obyvatelstva v Lomnici zmenšil na pouhých 136 „duší“. „Že morem po švédské válce mnoho lidí umíralo, založen byl roku 1652 nový, nynější hřbitov, jež to dosavadní kolem kostela sv. Mikuláše nestačil“.
Před vchodem do dnešního Urnového háje byl na staré cestě k Libštátu v roce 1656 vztyčen kříž s Kristem a po stranách světci sv. Jan a sv. Pavel. Na tomto místě zvaném „U tří svatých“ byli pochováni „lidé zemřelí morem“ (dnes je zde obnovená památka z roku …)
V roce 1713 mor město Lomnici nezasáhl, a proto „byl od sousedstva lomnického ze slibu a na poděkování, že Bůh městečko Lomnici a celé panství od moru v Čechách panujícího ochrániti ráčil“ postaven morový sloup. Autorství tohoto unikátního barokního sochařského díla, svého druhu nejstaršího v severovýchodních Čechách, je připisováno umělci z okruhu sochaře Brokoffa. Balustráda je v rozích osázena světci – sv. Janem Nepomuckým, sv. Šebestiánem, sv. Vavřincem a sv. Rozálií. Na vrcholu sloupu s korinskou hlavicí stojí socha Panny Marie Lomnické, patronky našeho města, hledící směrem k východu. Morový sloup, jehož celková výška je 9 metrů a 51 centimetrů, se v minulosti dočkal několika oprav (1779, 1861, 1890, 1929 a naposledy v roce 1997). Původně soubor těchto plastik se nacházel pod barokní kašnou, odkud byl morový sloup v roce 1890 při úpravě náměstí přenesen na dnešní místo – směrem blíže ke katolickému kostelu. Tím se stal přirozenou osou tehdejšího městského rynku, dnešního Husova náměstí.
Mor má se současnou epidemií covidem – 19 řadu až překvapivých a zarážejících styčných bodů. Přišel do Evropy také z Asie, nejpostiženější byl jih našeho kontinentu, především Itálie, a už tehdy byly navrhnuty ochranné prostředky podobně, jak je známe dnes – neprodyšný oděv, zakrytý obličej maskou nebo kukly podobné ptačím hlavám s mohutným zobanem a brýle. V tomto plátěném zobáku byla napěchovaná rozmanitá směs koření – hřebíček, rozmarýn, majoránka, meduňka a další – které mělo zabránit vniknutí infekce do těla. Brýle sloužily k zamezení kontaktu rohovky s „morovým povětřím“. Podle tehdejších představ byla nemoc šířena do ovzduší jedovatými výpary z nakažených. Jestliže dosáhly určité intenzity, nakazili se další. Čím větší kumulace lidí, tím úměrně byly ztráty větší. Patrná souvislost je také se slovem „karanténa“. V italštině totiž slovo „Quaranta“ znamená čtyřicet, čtyřicet dní, po které byly posádky lidí plující především z Orientu uzavřeny v severoitalských přístavech a nesměly na pevninu. Mor se také začal zvýšeně vyskytovat v obdobích neúrody, tedy šel ruku v ruce s hladověním obyvatelstva, proto se začal používat spojený termín „hladomor“. A jaký myslíte, že má základ dnes často používané slovo „promořování“? Opět ze slova „mor“.
Lidstvo jako celek bylo v průběhu dějin zkoušeno a pravidelně sužováno mnoha nepříznivými faktory, ať už se jednalo o války, nákazy, přírodní katastrofy či ekonomické a finanční krachy na burzách. Vždy ale po pádech přišly paprsky naděje, světla v tunelech, a lidské společenství se dokázalo stmelit a pozvednout z prachu momentálně panující bídy. Musíme věřit, že tomu tak bude i tentokrát. Kladných příkladů z historie máme nespočet…
Prameny:
Fučík, J. J. Lomnicko n. Pop. – vlastivědný sborníček pro školu a dům. I. – V. ročník, Lomnice n. Pop., 1920 – 1925
Fučík, J. J. Popis a dějiny okresu Lomnického nad Pop. Lomnice n. Pop., 1928
