Odrazem pokračující betlémářské tradice na Lomnicku je každoroční snaha muzejníků pořádat v adventním čase v lomnickém muzeu a galerii vánoční výstavy betlémů.
Tímto příspěvkem bychom rádi uvedli přehled našich exponátů s touto tematikou, které jsou k vidění ve stálé expozici anebo se nacházejí v depozitáři, a to různého stáří a provedení – např. mechanické, skříňkové, závěsné, statické či kostelní. Součástí bohaté etnografické sbírky lomnického muzea je i zajímavá kolekce čtyř desítek dochovaných místních historických betlémů dokumentující betlémářskou tradici tohoto regionu na rozhraní Podkrkonoší a Českého ráje.
Nejstarší dochovaný betlém z Lomnicka je dílo neznámého tvůrce, jenž je součástí barokního oltáře cechu ševcovského z roku 1794. Skládá se ze tří, řezbou bohatě zdobených prosklených skříněk. V největší prostřední leží na peřince dvanácti centimetrová postava Ježíška z vosku a v pozadí na skále se tyčí město. Zachovalo se i několik figurek oveček.
Do kategorie starších betlémů se řadí i dílo Antonína Maška z roku 1859 – skříňkový betlém v barokním pojetí s barevnými kulisami připomínajícími až pohádkovou krajinu. Krajinu tentokrát reálnou, a to Jičínska (se zříceninami hradů Kumburk a Bradlec, kopcem Zebín a horou Tábor), tvoří pozadí dalšího betlému neznámého autora.
K raritám patří i skříňkový betlém učitele Josefa Hlaváče z Košova, z roku 1919, jehož krajina je celá vytvořena z minerálů a drahých kamenů ze zdejších lokalit. Doktor Vladimír Vaclík, bývalý prezident Spolku českých betlémářů, jej považoval za nejstarší dochovaný takto vytvořený betlém v bývalém Československu. Vedle několika papírových domků a pěkně malovaného orientálního pozadí jsou zde jen malé tištěné papírové figurky Svaté rodiny, Tří králů a pastýře s ovečkou.
Muzeum vlastní i rodinný betlém bývalého ombudsmana Otakara Motejla, který měl na Lomnicku rodového kořeny. Dále kolekci několika betlémů z produkce pilného betlémáře pana Františka Mikule z Hoření Lomnice (dar rodiny Lacinových), jehož budovy z tvrzeného papíru a lepenky omalované v pestrém pojetí mají osobitý nezaměnitelný rukopis.
Na přelomu 30. – 40. let 20. století ve městě žil a působil Jaroslav Metelka pocházející z významného betlémářského rodu Metelků z Krkonoš, jenž v Lomnici prokazatelně zanechal minimálně dva stavěcí betlémy kostelního typu. Jeden z nich muzeum získalo do svých sbírek (dar rodiny Jandových).
Dalším proslulým místním betlémářem byl Jaroslav Zajíc, vyrábějící betlémy v hradních zříceninách, jež sám zhotovoval, a to včetně vlastních figurek. Dále také bývalý kostelník a hrobník Josef Hraba, autor vystaveného statického betlému tradičního podkrkonošského typu, tzn. v levé části je zobrazeno stylizované město Jeruzalém, v pravé venkovská horská krajina s dřevěnkami typickými pro tento kout Čech. Figurky jsou však kralické (dar paní Heleny Sýkorové).
Za pozornost též stojí největší skříňový betlém (170 x 100 cm) s horskou krajinou osazenou velkým množstvím menších kralických figurek a budov stejné provenience. Na spodní části jesliček je čitelně napsáno „Chvojka“ – snad příjmení tvůrce.
Větší část je z prostorových důvodů, bohužel, uložena v depozitáři, např. polychromovaný „Betlém národů“ z lipového dřeva od Františka Mühla z Heřmanic, který byl premiérově vystaven na světové výstavě betlémů v Hradci Králové v roce 2003, a muzeum jej zakoupilo díky veřejné sbírce občanů. Od stejného autora muzeum má dlouhodobě zapůjčen „Betlém řemesel“, který postupně vznikal od 50. do 70. let.
František Mühl s bratrem Jiřím také řadu muzejních betlémů opravil a doplnil. Před zraky návštěvníků jsou v depozitáři ukryty i další zajímavé exponáty z této kategorie, např. tzv. „Lomnický betlém“ z moduritu od akad. mal. Franty Patočky, soustružený betlémek z dílny Moravské ústředny, družstva umělecké výroby z roku 1967 (dar paní Mileny Dlouhé), Třešťský betlém autora Evžena Hamtáka apod.
Největší pozornost návštěvníků však přitahují dva velké mechanické betlémy. A to tzv. Dlouhého betlém, který je prvním exponátem muzea, jenž návštěvník při vstupu spatří. Jedná se o rozměrnou práci betlémáře Josefa Dlouhého ze Stružince. Své největší, částečně mechanické dílo (2,5 x 1,5 m) opatřené zvonkohrou s deseti vánočními koledami tvořil dlouhých jedenáct roků, konkrétně mezi lety 1907 – 1918 pro průmyslnickou rodinu Šlechtů, původní majitele objektu, kde dnes muzeum sídlí. Pokud jde o několik desítek polychromovaných figurek, zde vsadil autor na jistotu. Ty zakoupil v místní specializované prodejně, a tak se jedná o běžnou kralickou provenienci především o rozměrech 10 cm. Většina z nich je umístěna na třech obíhajících pásech, kdy na spodním se nacházejí daráci, na středním ovečky a vrchním horníci. Dále se ještě otáčí větrný mlýn a trkají dva berani. Modely některých dodnes stojících reálných budov, ať už z Čech nebo z celého světa, pan Dlouhý vyráběl podle pohlednic. Jako první vytvořil symbol Českého ráje zříceninu hradu Trosky (1907), poté Palác dámského oboru v americkém Chicagu (1908), Palác lodního umění tamtéž (1909), Národní muzeum v Praze (1909), Šikmou věž v italské Pisse (1909) atd. Nechybí ani lomnická radnice, další přesně neidentifikované modely, ať už je to dům s cimbuřím a věží s hodinami, různé paláce, kostely a osm roubenek apod.
Budovy jsou rozmístěny v sedmi různě odstupňovaných patrech. Členitá krajina je tvořena z kůry, mechu, šišek, zkamenělých dřev a kamenů z různých památných lokalit, jak u nás nebo i z ciziny, např. z řady poutních míst – lomnická hora Tábor, podkrkonošský Bozkov, chodský Svatý Vavřineček, španělský Monsserat, polský Krzesów atd.
Druhý velký mechanický betlém, avšak nepolychromovaný a podstatně mladší autora Josefa Junka z Košova, byl vyrobený v průběhu dvanácti let na přelomu 70. – 80. let 20. století. Jedná se o moderněji pojaté dílo s hrubou řezbou figur, budov i pozadí, původně nazvané „Divadlo venkovského života“. Autor betlému o délce 2,3 a šířce 1,5 m se nechal inspirovat samotným Třebechovickým betlémem. Obsahuje 120 figurek s ukázkami tradičních místních řemesel (kováři, tesaři a nožíř), z nichž převážná většina je v pohybu; zcela vlevo je umístěna vesnická kapela, nechybí ani tradiční figurka spícího lenocha a pozorný divák zde objeví hned dva. Pozadí tvoří stylizovaná krajina košovského hřbetu se siluetou hory nesoucí biblické jméno Babylon.
Samostatnou kapitolu tvoří dva současné statické betlémy větších rozměrů dlouhodobě muzeu zapůjčené. Figurky a chlév prvního z nich vytvořil pan farář František Kocman z Rovenska pod Troskami, a to ve stylu tyrolských mistrů řezbářů. Hradby s budovami postupně zhotovuje pan Zdeněk Farský z Náchoda, polychromii Jan Mach z Červeného Kostelce. Oltářní betlém v prosklené skříni o rozměrech 2 x 1 m obsahuje na tři desítky postav, některé 30 cm vysoké, provedené až s filigránskou přesností a jemnou modelací řezby. Zajímavostí tohoto betlému je, že vedle hudebníků se v něm nacházejí tři hrající andělíčci.
Autorem druhého taktéž polychromovaného betlému je šumavský řezbář Karel Tittl z Velhartic. Dominujícím prvkem zmíněného díla je bohatá architektura v kombinaci orientálních i evropských prvků. V kolekci figur převládá velké množství rozličných druhů zvířat.
Mgr. Jan Drahoňovský
