Jeníček Kotrbatý

Pokud navštívíte Městské muzeum a galerii Lomnice nad Popelkou, máte možnost zde zhlédnout také tematickou expozici věnovanou historii a tradici výroby Lomnických sucharů – typického sladkého produktu našeho města. Mezi řadou exponátů s vazbou k tomuto fenoménu jsou zde mimo jiné prezentovány různé historické obaly potravinářských výrobků. Z některých se na návštěvníky usmívají boubelatí malí hošíci, kteří nejsou imaginární ani vymyšlení, nýbrž měli své skutečné předlohy a jména. O koho se jedná?

Za první republiky působilo v městě Přelouči široké spektrum živnostníků, mezi nimi i řada cukrářů. Jedním z nich byl také Jan Kotrbatý narozený v roce 1905 v Příbrami, který se do Přelouče přestěhoval zřejmě v roce 1934 krátce po svatbě s Boženou Mertovou. Zprvu žili v někdejší Tesánkově ulici v domě čp. 38, kde začal provozovat cukrárnu. Od 24. října téhož roku měl Kotrbatý povolenou výrobu a prodej cukrovinek v domě čp. 156 v ulici Hradecké. Jan Kotrbatý byl velmi aktivní i společensky, např. v místních spolcích, a od roku 1945 se stal prvním náměstkem zdejšího národního výboru. Po únoru 1948 byl ale jako lidovec z důvodu svého politického přesvědčení takzvaně ,,odejit“. V sokolské jednotě, kde organizoval též zábavy, vykonával ještě v roce 1950 funkci místostarosty, avšak k velké nelibosti vedení města. Z tohoto důvodu brzy skončil také v této funkci. Cukrárnu Kotrbatý provozoval ještě v roce 1956, tehdy však už byl jeho podnik znárodněn a bývalý majitel zde působil pouze jako správce. Ke konci svého pracovního života prodával dle pamětníků v trafice na Václavském náměstí v Praze…

Vraťme se však k Lomnickým sucharům. Na začátku června 1937 se manželům Kotrbatým narodil synek Jan. Právě v té samé době se chystal lomnický továrník Antonín Jína vyrobit nové reklamní obaly pro své tehdy již světoznámé suchary. Vznikla myšlenka zobrazit na ně roztomilé malé dítě. Přeloučský kolega  se o tomto záměru díky své profesy dozvěděl. Jestli se tak stalo např. pomocí inzerátu v časopise  „ Československý cukrář “ nebo v novinách lapidárně nazvané ,,Pekař“, či v rámci  osobní známosti s rodinou Jínů, nevíme. Přesné okolnosti nejsou známy. Skutečností však zůstává, že se mu podařilo prosadit, aby jedním z dětských modelů, podle kterého výsledné obaly vznikly, byl i jeho zhruba půl roční syn. Druhým zobrazeným dítětem se stal Venoušek Svoboda z jiného města, pravděpodobně z nedalekých Semil. Obě děti nejprve profesionálně zvěčnil v ateliéru fotograf a podle pořízených snímků pak vytvořila ,,reklamní poradna“ Václava Poštolky z Prahy jejich stylizované portréty. Výsledkem tak byly zdařilé a poutavé reklamní obaly zobrazující matku držící dítě v kojeneckém období na váze, která symbolizuje potěšitelné hmotnostní přírůstky batolat konzumující výživné Lomnické dětské suchárky. Pohlednou blondýnkou z reklamního obalu byla pravděpodobně manželka cukráře pana Kotrbatého. Vhodnost této pochoutky pro vývoj dítěte podtrhuje a zdůrazňuje slogan s textem „Dětem to nejlepší“. Předpokládáme, že vzniklo a bylo užíváno více variant tohoto reklamního obalu. Některé z nich se podařilo v 90. letech zachránit z bývalého archivu tehdy končícího místního závodu Čokoládovny LS a. s. Později se tyto zajímavé materiály s vazbou na historii slavné industriální tradice našeho města dostaly do sbírkového fondu muzea, kde v roce 2012 vznikla stálá expozice věnovaná Lomnickým sucharům a místnímu potravinářskému průmyslu.

Venoušek Svoboda

Lomnické suchary byly samozřejmě ke koupi i v cukrárně pana Kotrbatého v Přelouči, který byl náležitě a patřičně hrdý na skutečnost, že se portrét jeho syna a manželky objevil na obalech Lomnických sucharů, jež si v tehdejší době našly cestu doslova a do písmene do celého světa. V dospělosti navštívil syn Jan v roce 2010 tematickou výstavu nazvanou „200 let výroby a tradice Lomnických sucharů“ uspořádanou v místním muzeu, o jejímž konání  se dozvěděl zcela náhodně z médií. Zdejším pracovníkům poté podal výše uvedené zajímavé informace. V průběhu let lomnickou expozici věnovanou potravinářskému průmyslu ještě navštívil také druhý z protagonistů Václav Svoboda. Stalo se tak k velkému údivu místních muzejníků. Za ta léta, co kdysi v roce 1937 postál (nebo spíše poseděl) fotografovi modelem, se pochopitelně velmi změnil. Z rozkošného malého chlapečka se stal postarší cca 140 kg vážící statný muž. Vážený pán byl tak zcela viditelným důkazem, že Lomnické suchary nejen chutnaly, ale  stále chutnají znamenitě!

Mgr. Jan Drahoňovský