Největší kuriozity lomnického muzea

Táborský Ježíšek

Řada z nás hledá v rámci svých dovolených a výletů různé pozoruhodnosti daleko za našimi hranicemi. A tak mnohý cizinec zná památky naší vlasti daleko lépe, než někteří rodilí Češi. A přitom je u nás co obdivovat – koncentrace přírodních krás a pamětihodností všeho druhu od hradů a zámků přes muzea a galerie až po vojenské památníky a církevní stavby je zde nebývale velká. Konkrétně v Podkrkonoší a Českém ráji, Lomnicko nevyjímaje. Příkladně místní městské muzeum, založené již v roce 1891, po turnovském jako druhé nejstarší v okrese, prezentuje ve svých stálých expozicích anebo ukrývá za dveřmi depozitářů výjimečnou kolekci sbírkových předmětů, mnohdy nemalé kulturně – historické hodnoty, včetně velmi neobvyklých kuriozit. Těch s přívlastkem nej je tu skutečně díky aktivní a dlouholeté sbírkotvorné činnosti nepřeberné množství.

Všem vystaveným exponátům bezesporu dominuje nejvýznamnější dochovaná gotická památka Lomnicka – „Táborský Ježíšek“, kterou dle legendy okolo roku 1350 vyřezal náš první český arcibiskup Arnošt z Pardubic. Po staletí byl na hoře Tábor hlavním cílem poutníků ze širokého okolí. Dnes je originál bezpečně uložen v expozici historie města, v poutním kostele Proměnění Páně na Táboře je vystavena kopie.

Z pozůstalosti průmyslnické rodiny Šlechtů, kteří vlastnili své soukromé muzeum různých kuriozit, jmenujme alespoň egyptské koptské tkaniny z přelomu 3. – 4. století našeho letopočtu, antické vykopávky ze stejného období, kolekci exponátů z orientu, např. ručně malovaný vějíř s japonskými vzory, svícen ve tvaru hada, lakované krabičky tzv. „čairé“, drbátko ze slonové kosti a indiánský hudební nástroj. Dále knihy 350 – 400 let staré, např.  Mathiolio herbář, druhé vydání Hájkovy kroniky atd. Knihovna obsahuje také tzv. šlechtické a židovské seznamky – drobné ročenky pro výběr případných vhodných manželských partií, a sbírky zákonů z majetku lomnického občana JUDr. Václava Aleše, který se nechvalně proslavil jako jeden ze tří přísedících v procesu s Protistátním spikleneckým centrem včele s Rudolfem Slánským v 50. letech minulého století. Šlechtové také velmi rádi cestovali a ze svých cest si kromě suvenýrů vozili i různé mapy, prospekty a reklamy, z dnešního pohledu se již také jedná o pozoruhodné historické materiály. Díky nim se můžeme například dozvědět, že navštívili řadu míst ve Spojených státech amerických, dále slavnou brazilskou pláž Copacabana, Panamský průplav, v Paříži Napoleonův hrob v Invalidovně a další, pro většinu z nás nedostupných destinací. Jsou zde vystaveny pamětní listy z korunovace anglických králů Edvarda VIII. a Jiřího VI., dále jídelní a letecký lístek z proslulé německé vzducholodi Hindenburg, nebo katalog s fotografiemi luxusních kajut zámořského parníku „Levitan“.

Samostatnou kapitolu lomnického muzea tvoří soubor různých typů měřičů času, z nichž nejzajímavější jsou unikátní „hodiny s vodotryskem“ od firmy Francze Schmita z Jaroměře z roku 1832 z pozůstalosti MUDr. Antonína Šlechty rytíře Sedmihorského, zakladatele prvních vodoléčebných lázní v Čechách – Lázní Sedmihorky, jehož bronzová busta od sochaře J. V. Myslbeka zdobí v muzejním lapidáriu společně s dalšími artefakty vstupní halu budovy. Svoji obnovenou premiéru měly hodiny v roce 2003 při návštěvě bývalého prezidenta Václava Klause v lomnickém muzeu v rámci vernisáže výstavy akad. mal. Josefa Jíry. Dalšími mimořádnými hodinami je tzv. „pokojový orloj“ od firmy Plánička a Pacovský z Kralup nad Vltavou z 20. let minulého století. Kromě klasických funkcí ukazují například i letopočet, který je den, kolikátého je, kolik dní uplynulo od začátku roku a kolik dní ještě schází do konce roku, zvěrokruh atd. Zcela identické hodiny se nacházejí také v pracovně ministra pro místní rozvoj v jeho úřadě na Staroměstském náměstí v Praze. Nejstarší náš exponát týkající se měřičů času je torzo slunečních hodin ze slonoviny datované rokem 1597.

Lomnické muzeum zpravuje jednu z největších sbírek malovaného lidového nábytku v Čechách, o to cennější, že většina ze sedmi desítek kusů pochází z oblasti Podkrkonoší a Českého ráje, kde se vyskytovaly nejzdobnější kusy tohoto typu nábytku. Vlastníme též unikátní malovanou truhlu s letopočtem 1735 nalezenou v roce 2015 na půdě domu čp. 3 na Skuhrově. Výjimečnost spočívá ve faktu, že se jedná o nejstarší dochovaný datovaný malovaný nábytek jak v naší instituci, tak i v Čechách na sever od Prahy. Některé skříně a truhly ze sbírek jsou pravděpodobně ještě starší, jelikož obsahují renesanční a dokonce také gotizující prvky. Každý z těchto exponátů je svým způsobem osobitým originálem zdobený rostlinnými nebo ikonografickými motivy. Pokud jde o nemalovaný nábytek, tím nejstarším kusem v našich sbírkách je rychtářský stůl ze Želech z roku 1698. V národopisné expozici je též umístěn největší tkalcovský stav z bývalého Východočeského kraje z 19. století a ze stejného regionu pochází nejstarší dochované záklopové prkno ze štítu roubeného domu z roku 1704. Za pozornost také stojí rozličné kovové prvky, především z období přelomu renesance a baroka – dveřní závěsy, zámky, štítky a postranní madla určená k přenášení. Mnohé z nich bohatě zdobené jsou nádhernými ukázkami zručnosti starých kovářů a doslova řemeslnými šperky.

Mineralogická expozice se skládá z části sbírky prof. Jana Bendy, průkopníka geologie Lomnicka, a to především zkamenělin flóry a fauny prvohor a druhohor, včetně otisků ryb z košťálovských lupků. Nechybí ani ukázky drahých kamenů (achátů a jaspisů) z lokalit zdejšího kraje a širokého okolí. Jsou zde také zastoupeny mimořádné nálezy sodnovápenatého minerálu „pektolitu“ ze Želechovského údolí v košťálovském lomu, kde se od 20. let minulého století nacházejí nejhezčí minerály tohoto typu na světě. K dalším skvostům této expozice patří i „hvězdovce“ z jediné světové lokality Strážník u Mříčné, která je už v dnešní době veřejnosti nepřístupná. Součástí expozice jsou i kosterní pozůstatky mamuta z naleziště v Předmostí u Přerova (z kulturní jámy se zbytky asi sedmi set zvířat, mimo jiné také nože pravěkého lovce upraveného z kosti).

V zoologické expozici jsou vystavena neobvyklá velká sršní hnízda získaná z nedalekých Doubravic a Libštátu. Je zde též prezentována historická literatura s přírodovědným zaměřením s nejstarší naší knihou týkající se dané problematiky s názvem „Moudrý včelař“ z roku 1811. Část expozice je také věnována vědecké činnosti lomnického rodáka Doc. RNDr. Jiřího Zahradníka, CSc. a publikační činnosti bývalého místního občana RNDr. Zdeňka Mrkáčka.

V expozici historie města je bohatě zastoupena i archeologická sekce např. pravěkými nálezy z Lomnicka – kamenného nářadí a zbraní lidí z období neolitu, či nálezy středověkými z centrální části našeho města, včetně panského sídla dominantně situovaného na akropoli nad dnešním Husovým náměstím. Dále se v této expozici  mimo jiné nachází morová rakev z 18. století nalezená na půdě novoveského kostela sv. Prokopa. Jedná se o jednu z mála dochovaných morových rakví v Čechách. Většinou se totiž po odeznění morových ran z hygienických důvodů pálily. Tato zhoubná nákaza Lomnicko v minulosti postihla několikrát, a to například v roce 1473 a 1652. Mor, středověká metla lidstva, si vyžádal neuvěřitelnou krutou daň – každý třetí čtvrtý obyvatel tehdejší Evropy zemřel na tuto zákeřnou nemoc, proti které nebylo léku. Doslova dokázal vylidnit celé oblasti našeho kontinentu.

Do smutné kategorie týkající se pohřebnictví a posledních věcí člověka je v muzeu zařazeno několik výmluvných exponátů, jako je soubor tří desítek cechovních pohřebních štítů (některé z roku 1819) mimo jiné s motivem „Memento mori“ (pamatuj, že jsi smrtelný), dále kronika lomnického spolku „Krematorium“, jehož hlavním cílem byla popularizace pohřbu žehem, a historický spolkový propagační leták s textem, který dnes zní až poněkud morbidně: „V hrobě nedokonale za deset let, v krematoriu úplně za hodinu a půl. Pohřeb žehem jest pietní, hygienický a estetický. Staňte se jeho stoupenci, hlaste se za členy spolku Krematorium!“ Součástí této kolekce jsou i umělecky zpracované náhrobní desky (nejstarší ze začátku 19. století), např. otce filmového a divadelního herce Otomara Korbeláře Ing. Františka Korbeláře, který zde v Lomnici v roce 1905 zemřel a je pochován na hlavním hřbitově. Dnes je již hrob zrušen, ale naštěstí deska byla objevena při úklidu zvonice. Zachovaly se i historické máry pro nebožtíky z první poloviny 19. století.

V muzeu nesmí chybět také zmínky o bohaté průmyslové tradici našeho města. Především v oblasti strojírenské, textilní a potravinářské, včetně světoznámých Lomnických sucharů. V expozici věnované této sladké pochoutce jsou k vidění historické vývěsní štíty, reklamy, katalogy zboží a původní obalové materiály. Místní průmysl a jeho slávu připomínají také různé typy kávomlýnků. Mnohé návštěvníky jistě překvapí skutečnost, že první kávomlýnky v Čechách začala vyrábět fy. pana Václavíka na lomnickém náměstí v domě č.p. 45 hned vedle muzea. Ve stejné vitríně jsou vystaveny i ukázky výroby fy A. Zajíce, továrny na cestovní a sportovní potřeby, která kompletně vybavila naše sportovce soutěžící na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Několik zajímavých exponátů se vztahuje také k produkci Lomnického piva, které se zde vaří již od roku 1462 (široko daleko není pivovar se starší tradicí výroby tohoto oblíbeného zlatavého moku).

I v oblasti militarií se v lomnickém muzeu najde celá řada zajímavostí, ať už se jedná o halapartnu z období třicetileté války, železnou přilbu tzv. Pappenheimku, orientální pušky z tureckých válek vykládané perletí a stříbrem, zbraně ze sedmileté a prusko – rakouské války 1866, či rytíře světlonoše – dílo španělských mistrů z Toleda z bílého bronzu vyrobeného v 90. letech předminulého století. Příbuznou záležitostí tohoto oboru je i „Stříbrná plaketa Madony s Nejvyššími iniciálami Jeho c. a k. Apoštolského veličenstva Františka Josefa I.“, jak zní kompletní oficiální název zmíněného exponátu. Byla udělena dne 16. března 1916 císařem prostřednictvím okresního hejtmana paní Julii Kubátové, choti hajného v Rudolfovicích (dnes Želechy), matce osmi synů, kteří společně narukovali do první světové války. Tři byli zajati, Ladislav padl a jeho jméno je na pamětní desce v Želechách. Unikátní předmět doplněný o originální dekret věnoval muzeu vnuk Josef Kubát z Jablonce nad Nisou. Lomnický cestovatel pan Libor Drahoňovský naší instituci taktéž věnoval neméně zajímavý exponát, a to prsť z hromadného hrobu u Jekatěrinburgu, ve kterém po masakru spočinula těla příslušníků carské rodiny Romanovců v roce 1918. Prsť byla darována mnichy tamějšího kláštera.

Muzeum vystavuje na čtyři desítky různých typů betlémů vyrobených z rozličných materiálů, ať už mechanické, statické, skříňkové nebo závěsné. I mezi nimi se najde řada pozoruhodných exponátů, např. rozměrné mechanické dílo se zvonkohrou betlémáře J. Dlouhého, Junkův taktéž pohyblivý betlém nazvaný ,,Divadélko vesnického života“, jehož tvůrce se nechal inspirovat Třebechovickým betlémem, dále Hlaváčův betlém z roku 1919. Dle vyjádření prezidenta betlemářů dr. Vaclíka se jedná o nejstarší dochovaný betlém v bývalém Československu, na jehož výrobu byly použity drahé kameny a minerály. Dalším zajímavým betlémem je také rodinný klenot bývalého ombudsmana Otakara Motejla, jenž měl na Lomnicku své kořeny, též dvě rozměrná díla řezbáře Františka Mühla z Heřmanic, tzv. „Betlém národů“ a „Betlém řemesel“, kde nechybí ani figurka V. I. Lenina.

Bohatá numismatická sekce je zastoupena jak mincemi, tak i bankovkami. Z mincí jsou nejzajímavější ty z období římské antiky, pražské groše a stříbrný tolar saského kurfiřta Jana Jiřího Kristiána z roku 1565 nalezený pracovníky muzea při výkopových pracích v roce 2006 před zámkem. Jedná se o nejstarší datovanou minci nalezenou v areálu lomnického panského sídla. Je zároveň také důkazem čilých obchodních kontaktů našeho regionu se Saskem v období pozdního středověku.

V Památníku Jaroslava Seiferta jsou k vidění i první tiskem vydané publikace (20. léta 20. století) tohoto významného básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu, které se dochovaly v řadě případů pouze v několika málo výtiscích. Zajímavostí jsou též vystavené knihy z různých koutů světa, kde Seifertova díla vyšla, včetně Japonska, Číny, arabského světa a různých afrických států.

Ve sportovní expozici jsou mezi desítkami jiných ocenění především dvě olympijské medaile gymnastky paní Boženy Srncové – Krejcarové (zlatá z Londýna 1948 a bronzová z Helsinek 1952), dále zlatá medaile Karla Kodejšky z Mistrovství světa v letech na lyžích v rakouském Kulmu (1975) a jeho pozlacená Koruna krále bílé stopy, bronzová medaile Jaroslava Kvapila ze Závodu míru z roku 1968 a zlatá medaile z Mistrovství republiky v korespondenčním šachu, kdy se lomničtí umístili jako první před Brnem, Bratislavou a Prahou. Posledním zajímavým přírůstkem týkající se sportu je Medaile Karla Koželuha udělená Českým tenisovým svazem panu profesoru Vladimíru Cermanovi za zásluhy o rozvoj českého tenisu. Podobné ocenění získali i pánové Miroslav Holan a František Mihálik od Českomoravského fotbalového svazu za celoživotní zásluhy o rozvoj fotbalu, a to Cenu JUDr. Václava Jíry.

I v dnešní době žijí lidé, kteří se dokáží podělit o svoji dlouholetou sbírku s veřejností. Příkladem může být zcela unikátní a svým rozsahem výjimečný a velkorysý dar pana Oldřicha Horáka, lesníka v. v. ze Žďáru u Kumburku, který muzeu věnoval kolekci loveckých trofejí z celého světa čítající zhruba tisíc kusů. Svým počtem se jedná o největší soukromou sbírku od jednoho lovce v Čechách a možná i ve střední Evropě.

V půdních prostorách se nachází také poslední pozůstatek původní Šlechtovy textilní manufaktury ze začátku 19. století – Sušírna pláten. Jde o zajímavou památku technického charakteru, která nemá v Čechách obdoby, a nevíme o žádné jiné dochované. Podobných plátenických domů bylo v okolí více, např. v Horní Branné, v Jilemnici či v Kruhu, ale buďto jsou dnes již tyto budovy zbořeny anebo se nedochovalo původní vnitřní zařízení a mobiliář.

Mezi nejnovější zajímavé přírůstky lomnického muzea se řadí kopie veduty neboli celkového nejstaršího pohledu na naše město z roku 1820 objevené v Rakouské národní knihovně ve Vídni a kopie plánu polního ležení rakouské armády ze dne 11. srpna roku 1758 v rámci Sedmileté války. Na plánku jsou patrny město Lomnice, včetně zakreslených hlavních budov a obce Nová Ves, Stružinec a Rudolfovice (dnešní Želechy). Mohlo se pravděpodobně jednat o soustředění a seskupení rakouské armády. Po změně vojenské situace nebyla bitva svedena v našem okolí a došlo k přemístění do strategicky výhodnější polohy v jiné části severních Čech, kde válečné události následně proběhly. Archiválie s překvapivým obsahem je v originále součástí mapové databáze Hungaricana.

I samotná budova muzea, dnes kulturní památka, je velmi zajímavá. Na jeho stavbu bylo poprvé v Čechách použito anglického portlandského cementu, pro tyto účely dovezeného přímo z této ostrovní země, a to konkrétně na jeho zdobené členité průčelí. O architektonické kvalitě zmíněného objektu, jenž ve své době byl největším měšťanským domem v bývalých okresech Semily i Jičín, svědčí také fakt, že jsou o něm zmínky v encyklopedii architektury. Hrubým domem, který je v neoklasicistním stylu s řadou původních dochovaných prvků (včetně dvou barokních kovaných dveří), kráčely obrazně řečeno též dramatické dějiny města Lomnice nad Popelkou, např. zde byl po bitvě u Jičína v rámci prusko – rakouské války 1866 zřízen důstojnický lazaret (v expozici jsou bohaté ukázky výzbroje a výstroje zúčastněných armád), dále v květnu 1945 se stal svědkem zastřelení tří našich občanů u levého hlavního vchodu domu (o rok později zde byla odhalena pamětní deska významným odbojářem prof. Vl. Krajinou). O několik dní později zde byli popraveni Němci a údajní kolaboranti, v budově byli internováni němečtí vězni a po roce 1948 i političtí.

Pokud jde o výtvarná díla, muzeum vlastní velmi cenný soubor a to jak klasiků české malby, tak i moderního umění. Za všechny autory jmenujme alespoň A. Machka, L. Kohla, J. Schikanedera, J. Führicha, Fr. Kavána, J. Dědinu, Vl. Radu, Fr. Jiroudka, J. Kábrta, Vl. Komárka, J. Jíru, J. Klášptě, O. Nalezinka, J. Salabu, R. Náhlovského, Fr. Patočku, A. Chmelíka a další. K nejrozměrnějším plátnům se řadí obrazy s názvem „Štvanice na medvěda“ (165 x 238 cm) a „Ruská svatba“ (93 x 150 cm).

Je těžké z více jak jedenácti tisíc evidovaných exponátů vybrat to nejzajímavější a podstatné, úplný seznam by jistě vydal ne na krátký článek, ale na objemnou knihu. Berte, prosím, tento stručný výčet jako pozvánku do stálých expozic naší instituce, kde všechny tyto výše uvedené exponáty a mnoho dalších máte možnost spatřit na vlastní oči. Ve víceúčelové vstupní hale muzea se pravidelně konají vedle koncertů a přednášek také krátkodobé výstavy různého zaměření, ať už výtvarné či tematické. Aktuálně jsou zde nyní prezentovány ukázky sbírek lomnických kamenářů a jejich hostů. A pokud jste nestihli předcházející neméně zajímavou výstavu modelů hradů, zámků a kostelů Českého ráje autorů L. Kouckého, P. Vodičky a T. Šimůnka, nemusíte litovat. Díky zájmu veřejnosti a vstřícnosti majitelů modelů vznikla totiž v letošní letní sezoně v rámci naší instituce stálá expozice, věnovaná pamětihodnostem tohoto malebného koutu Čech. Přijměte naše srdečné pozvání.

Jan Drahoňovský